úvodní stránka


Bylo nebylo… potkali se Milan a Marie a ani ne 7 měsíců po svatbě se jim narodila dcera Bára. A tak tihle tři spolu vytvořili rodinu a jdou spolu životem. Pokud máte  chuť podívat se do naší virtuální  rodiny, prosím vstupte.





Pohlazeníčko citátové

Sidonie Nádherná – Vrchotovy Janovice – Ondruch Pavel: Její dílo však bylo založeno na jiném vnímání, na chápání světa jako sociálního pole, kde si každý hledá své místo a svůj úkol a vdaném rámci pak svou činností přispívá k jeho rozvoji.

Albert Einstein: Válka je, když se zabíjejí lidé, kteří se neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí.

 Chuck Palahniuk – Klub rváčů Většina lidí je v klubu rváčů kvůli něčemu, čeho se bojí tolik, že se s tím nechtějí poprat. Po pár rvačkách je ten strach o dost menší.

 
[ 1. června 2021 | Autor: | celý text...
 

Poprvé s vnučkou v ZOO

Splnil se mi jeden z mých životních snů. Už hodně let jsem se těšila, jak budeme chodit do ZOO s vnoučátkem. Ale budoucí matka našich vnoučat studovala a studovala, a následně trávila spoustu času v laboratoři s kmenovými buňkami.
 
[ 20. prosince 2020 | Autor: | celý text...
 

Roušky

Jestli jsem to dobře pochopila tak s nošením roušek je to takhle: JÁ OCHRÁNÍM TEBE A TY OCHRÁNÍŠ MĚ – vzájemná ohleduplnost, lidská kolegialita, rovnováha člověčiny. Já ochráním tebe (přede mnou) a ty ochráníš mě (před sebou).
 
[ 19. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Sraz dětí s rodiči

Hodně opatrně a nesměle jsme po sobě pokukovali, to když jsme se v roce 1983 setkali v prvním ročníku ledečského gymnázia. Vůbec jsme netušili, že se právě pokládá základní kámen přátelství na celý život, a nejspíš nejen nás.  Čtyři roky jsme spolu dospívali, zkoušeli stát se dospělými a trochu se i učili. Ve čtvrťáku jsme si napsali na stužku „ Život? To jsme ještě neprobírali!,“ odmaturovali a šli každý sám ten život probírat. Ale neztratili jsem se sobě navzájem. Pořádali jsme srazy, takové ty normální, ale brzy jsme si vymysleli i srazy rodičů s dětmi, a pak i vícedenní třeba v zimě na horách nebo v létě na chatách. Pořád nás to k sobě táhlo. Přes den jsme pořádali soutěže pro děti, hráli s nimi pohádky, podnikali výlety na zajímavá místa a večer když děti ulehly, přijeli i bezdětní spolužáci a vzpomínalo se.

…. a z našich dětí jsou dneska dvacátníci a třicátníci a někteří z nás by už mohli pořádat srazy babiček a dědečků s vnoučaty. 

Byl to úplně obyčejný den, kdy mi letos před časem zazvonil telefon a tam se ozvala Dominika, dcera spolužačky. Doufám, že máš v pondělí volno, my děti pořádáme sraz dětí s rodiči. A taky jo, sešli jsme se, děti s rodiči, a představte si, ty naše děti se spolu doposud kamarádí. To zahřeje u srdíčka. A vzpomínalo se, krásně se vzpomínalo a my rodiče jsme vůbec netušili, jak se dětem ty naše srazy líbily, jaké na ně mají krásné vzpomínky.  A dokázaly se v tom uspěchaném světě současných dvaceti a třicetiletých zastavit a zorganizovat něco tak úžasného jako je sraz dětí s rodiči.

 
[ 12. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Šumavské zamyšlení

Šumavu jsem dlouho neznala. Až jednou v hodně dospěláckém věku mě tam vzala kamarádka, jen tak, že si vyjedeme na Šumavu na chození.  Nepřikládala jsem tomu žádnou velkou váhu – přeci jen je jedno kudy chodíme, všude v přírodě je hezky. A tak jsme jely a chodily, já s vyraženým dechem z té nádhery, že něco takového existuje a otázkou v hlavě, jak jsem bez toho mohla žít. Byly to pozdnější podzimní dny, takže jsme některé túry končily hodně za soumraku. Mlhavo, šero, vylidněno, jen my dvě a Horská Kvilda. Šumavská atmosféra by se dala krájet - a právě v tomto okamžiku se mi usídlila do srdce, natrvalo. Dodneška přesně vím, na kterém místě se to stalo, určím ho na centimetry přesně. Chlupaté stříbřité lišejníky na stromech, oblázky, co ve Vydře narostly do obřích rozměrů, voda, která sebou nese prastará poselství z hlubin země, trsy líně polehávající žlutavé trávy, jehličnany, které nebojácně utíkají z lesa a rostou si na přilehlých loukách… Tohle se neuvidí v žádné galerii na světě, to umí jen Šumava. Šumavě odpustím i páteční rohlíky k nedělní snídani, i myšky řádící v chalupě, kde jsme ubytování. Udivilo mě ticho v kempu na Antýglu (ne, tam ty myšky nebyly). O jedenácté hodině noční všichni ve stanech a karavanech, jen tu a tam dohořívají polínka v ohništi. Nábožné ticho, úcta, pokora, všichni se modlíme k Šumavě.

 
[ 12. března 2020 | Autor: | celý text...
 

setkání s Tomášem Šebkem - na přednášce i prostřednictvím jeho knih

Tomáš Šebek – Africká zima, Nebe nad Jemenem

Úžasné počtení. Klobouk dolů nad vnitřním životem lékaře Tomáše Šebka. Žasnu, co vše se do něho vejde – chirurg v Nemocnici na Františku a jeho netradiční způsob komunikování s pacienty (messenger a vyfoťte mi a pošlete), www.ulekare.cz,  mise s Lékaři bez hranic, postavil si vlastníma rukama dům. Setkání s ním na besedě bylo velkým pohlazením po duši. A jeho slova Pokora, Pokora, Pokora.  Ve svých knihách popisuje nejenom reálie místních nemocnic, ale i práci sama se sebou, rozhovory s vlastními myšlenkami, zodpovědnost ale i punkový přístup k životu, lásku k lidem a životu vůbec.  A  navíc mu to ještě i sluší.

 
[ 10. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Naše Theuška, prosinci 2019 jsme se stali babičkou a dědečkem

 
[ 10. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Setkání s Václavem Moravcem

Povídání s Václavem Moravcem bylo velmi oblažující. Dušička se mi radostně třepotala. Chvílemi to bylo blízké povídání, chvílemi rozhovor. Fakt to umí, je mistr svého oboru, už dlouho jsem nezažila takové propojení při debatě. Žádné onemanshow.  Zvládne zapojit do rozhovoru celou skupinu, za chvíli se napojí na konkrétní osobu, aby v dialogu společně ostatním představili její téma. Umí podnětným způsobem předat zajímavé informace a zároveň sdělit i svoje osobní, niterné, skoro intimní příběhy. Nabídne se a stejně tak se zájmem přijímá nabízené od druhého. Zajímají ho informace i osobní příběhy druhých, reaguje, doptává se, rozvíjí, inspiruje, posouvá. Další z krásných setkání Přemýšlivé sezóny, kterou připravuje Elegantní Česko.

 
[ 10. března 2020 | Autor: MH | celý text...
 

Z focení našeho motokalendáře

 
[ 1. ledna 2020 | Autor: | celý text...
 

To dáte - zážitek z autoškoly

Pozdní páteční odpoledne a mě místo zaslouženého hození všeho za hlavu čeká pěkná dávka adrenalinu v podobě další lekce v autoškole. Na stará padesátiletá kolena jsem se rozhodla udělat si řidičák. Pod pečlivým a trpělivým vedením paní Helenky vyrážím za uskutečněním svého snu. Proplétáme se hezkými ulicemi v blízkém i vzdáleném okolí Karlína. Najednou Helenka zbystří a zavelí: Děti na silnici, zastavit, vůbec nevíme, co udělají! I já jsem si všimla dvou cca 5 – 7 letých kluků, kteří postávají na kraji ulice mezi zaparkovanými auty. Stojím na brzdě (tedy i spojce) a snažím se v jejich očích najít, co udělají v příští vteřině. Krom pěkných monoklů a modřin z klučičích rvaček nevidím nic. Asi to budou pěkní uličníci, jde mi hlavou. I když stojí jak přikovaní mezi auty, křičím na ně, běžte na chodník, já se to teprve učím, moc to ještě neumím. Ať jste radši v bezpečí na chodníku. Chvilku váhají, taky mi nevěří, nedůvěra je oboustranná, netuší, co ode mne můžou čekat, ani já nevím, co mohu čekat od sebe. Vykláním se z okénka a znovu je vyzývám ať jdou na chodník, že fakt počkám. Přechází ulici před našim autem a  křičí – jó autoškola, to  musíte  na rozjezd zmáčknout spojku a dát jedničku, nás už to táta učil. A pak se nakloní do bočního okénka, zvednou palce na svých rukách, zazubí se a zakřičí: To dáte!

 
[ 1. října 2019 | Autor: | celý text...
 

z výstav v Uměleckoprůmyslovém muzeu

Krásné a hodně zajímavé výstavy v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu: Šílený hedvábník -  manželé Zika a Lída Ascher - jejich životní osud a úspěšné podílení se na světové módě, včetně hezky udělaného filmu o jejich životě. Plejády skla - ukázka z unikátní sbírky moderního skla. A noblesa První republiky - modely Hany Podolské.
 
[ 10. května 2019 | Autor: | celý text...
 

z výletu na Říp

 
[ 10. května 2019 | Autor: | celý text...
 

Báry Ph.D. promoce

pyšní rodiče a od Hujerů přijeli skoro všichni :-)
 
[ 1. ledna 2019 | Autor: | celý text...
 

Jak jsem potkala úchyla - z mého blogu

Zaspala jsem, sotva to stíhám na čas do práce, prohýbám se pod těžkou taškou, tramvaj narvaná. Stojím namačkaná u dveří a tvářím se jak sto čertů, v obličeji mám veškeré utrpení světa. Jsem nešťastná chudinka.
 
[ 29. září 2018 | Autor: | celý text...
 

Taky řešení! Snad z toho horka.

Jedu z práce večerní poloprázdnou tramvají. Sedám si k okýnku, místo vedle mne je volné. V hlavě přemítám o dnešním dni, o horku… těžkopádnost letního podvečera.  Najednou na sedačce vedle přistane prázdná plechovka od piva.
 
[ 3. července 2018 | Autor: | celý text...
 

Stárnout jako techniky se nebojící jedinec

Už před lety jsem si řekla, že budu stárnout jako techniky se nebojící jedinec. Pamatuji si, jak jsem v dětství nechápala naši sousedku, když si neuměla pustit televizi vypínačem (o dálkových ovladačích neměl nikdo ani ponětí), vždy ji vytahovala šňůrou ze zásuvky. Nechtěla jsem dopustit, aby se pro mne technika stala strašákem a omezovala se tak v užívání si výdobytků technického pokroku.
 
[ 24. června 2018 | Autor: | celý text...
 

Její pastorkyňa

Byla jsem ve Vinohradském divadle, trochu jsem se zlobila, že experimentují a předělávají hry k obrazu svému. Šla jsem na hru, kterou jsem tam kdysi viděla. Tenkrát excelovala Dagmar Veškrnová (Havlová) v roli Evy krajčířky. Teď už hraje jinou roli, starší ženu Kostelníčku. Hm, bylo to takové drsné, asi se uchýlili k původní verzi, v mé paměti bylo, že dítě umře, protože nechtěli zaplatit doktora, a v tom dnešním ho zabila Kostelníčka. Ale některé okamžiky jsem poznávala, a s radostí je porovnávala. A najednou byla přestávka, udivilo mě, jak to chtějí stihnout, vždyť podstatnou část příběhu ještě neukázali. Raději jsem si šla na net zjistit, jak dlouhé představení to je. Dozvěděla jsem se to, a taky to, že před lety jsem byla na představení Gazdina Roba a dnes na Její pastorkyňa. Aspoň druhou půlku jsem byla ve správné realitě. Měla bych vrátit maturitu z češtiny. Omluvou není ani to, že obě hry napsala Gabriela Preissová. Ale hra se Vinohradskému divadlu moc povedla, doporučuji.

 
[ 27. května 2018 | Autor: Vinohradské divadlo | celý text...
 

Gustáv Husák

Pečlivě a poutavě zpracovaný životopis Gustáva Husáka
Jsem tou knihou nadšená, překvapená pečlivým přístupem (je super, že si čtenář může ověřit rovnou zdroj sdělované informace) a i přes svůj velký objem se četla skoro sama. Stojí za přečtení.  Jímala mě hrůza, co se odehrávalo ke konci 80. let, ta bezmoc a beznaděj a nicnedělání s tím. 
Trochu mě děsila titulní strana,dost jsem se každý večer při pohledu na noční stolek lekala toho notoricky známého portrétu. Někdy jsem pohled na Gustáva Husáka nevydejchala a raději otočila knihu tváří dolů.


 
[ 27. května 2018 | Autor: Michal Macháček | celý text...
 

Mám ráda takové zážitky

Mám ráda takové zážitky. Večer se mi hlavou mihla myšlenka, že už jsem se dlouho neviděla s  Radkou, že bych se s ní chtěla potkat, třeba na obědě.  Napsala jsem si na lísteček poznámku  „ Domluvit oběd s Radkou“.  Dala jsem si ho k mobilu, ráno si ho přenesla do kanceláře k počítači s tím, že Radce zavolám a domluvíme se. Jenže od rána na to nebyl čas, najednou je poledne a já jdu sama do jídelny na oběd a tam….. Radka, obědváme spolu.

 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

Lev v zimě - Vinohradské divadlo

Lev v zimě, Vinohradské divadlo. Mám radost, když vše je jak má být, na svých místech (ženy hrajou ženy a muži zase mužské role), žádné extra buřty a rádoby aktuální narážky na současnost, či hrané odbourávání se herců, ale "jen" poctivé divadelní řemeslo. Ráda se budu pro tento zážitek do Vinohradského divadla vracet.
 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

O TELEVIZI, Pierre Bourdieu

... to byl domácí úkol na moje studia - recenze knihy, ale stálo to za to. 

Složitá krkolomná souvětí, která laikovi na první pohled nedávají smysl, je třeba  pečlivě číst několikrát, kdy pak z nich vykrystalizuje jasné sdělení a seznámí nás s myšlenkovými pochody autora, který vidí  „za pět rohů dopředu“. Lákává je představa, jak by Pierre Bourdieu takový text napsal dnes, po jednadvaceti letech,  o našich médiích.

Z knihy vyplývá i možné řešení situace, pokud všechny zúčastněné strany o to budou mít zájem, tedy novináři, umělci, spisovatelé, majitelé ale i diváci, čtenáři. Třeba už jen tím, že si tuto knihu přečtou.

 
[ 25. února 2018 | Autor: MH | celý text...
 

Stín badyánu – Vaddey Ratberová

Vyprávění o tom, co prožila spisovatelka jako malá v Kambodži, kde moc převzali Rudí Kmérové. Ona byla členem královské rodiny, její otec, princ byl uznávaný básník. Popisuje vyhnanství  než  mohla s maminkou utéci přes Vietnam do USA, kde žije dodnes. Z celé rodiny přežily jen ony dvě. Drsný svět otrocké práce, ponižování – v surové realitě je popsáno totalitní řízení země, v celé své nahotě – když je to u primitivnějších národů – je to ještě horší než ve vyspělejších zemí -  kde např. brýle znamenají, že dotyčný umí číst, je vzdělaný a je nebezpečný. Tento svět je prokládán vnímáním světa přes poezii – vliv otce, jeho vyprávění, výchova založená na příkladech, pověstích…Zapomenout na to kdo jsem a nebo si to v sobě stále nést, aby mi to dávalo sílu k řešení ?

 
[ 18. června 2017 | Autor: | celý text...
 

Edo Jaganjac - Sarajevská princezna

Chirurg Edo Jaganjac (nyní pracuje v motolské nemocnici) napsal svůj příběh ze sarajevské nemocnice, kde v začátcích devadesátých let zachraňoval nezachraniltelné. Zařídil  převoz pětileté Irmy z bombardovaného Sarajeva, dokázal pomáhat, dokázal přežít. Udivuje mě popisovaná nefunkčnost mezinárodních organizací, které mají být pojistkou normálnosti. Udivuje mě lidskost příběhu v nelidských podmínkách, udivuje mě, že toho všeho je člověk schopen (v obou polaritách). Příhoda s vojáky Unproforu, kteří hází  na ulici konzervy hrášku vyhladovělým obyvatelům a dělájí z nich - jak z konzerv, tak z obyvatel cíl pro odstřelovače a dívce prosící o konzervu nabízejí výměnný obchod za její vyslečení se na ulici. I ona se stane terčem ostřelovače. A není to tak dávno.
 
[ 8. června 2017 | Autor: | celý text...
 

Bezva ženská na krku - film natáčený v mých rodných Martinicích

www.youtube.com/watch?v=3Xjp-CcmAs0

V 1,21 minutě je moje mamka a synovec Filip, ale jsou tak namaskovaní, že jsem je napoznala.

 
[ 6. listopadu 2016 | Autor: | celý text...
 

naše Bára v televizi - laboratoř Akademie věd, kde pracuje na svém projektu

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1643470-kmenove-bunky-pomahaji-hojit-povrch-oka-zjistili-cesti-vedci

 
[ 14. února 2016 | Autor: | celý text...
 

foto vzpomínky na Báry promoci

http://www.hermanci.cz/neco_z_fotaku/list/99

 
[ 13. června 2015 | Autor: | celý text...
 

Kam zajít na výstavu

 
[ | Autor: MH | celý text...
 

Moje tipy na zajímavé knížky:

(ikona je z www.zbozi.cz)
 
[ | Autor: MH | celý text...
 

Co jsme v poslední době viděli v divadlech?

Národní divadlo - Pýcha a předsudek, Jane Austenová, trochu nedůvěra, jak se podaří pojmout rozvleklou knihu, a podařilo, bylo tam vše, jen vztah mezi Elizabet a Darcym mohl být lépe uchopen, vyhrát si s ním. Ale jinak krásné představení, výtvarně, originálně, poutavě, žasla jsem. 

Národní divadlo - Mosty času, balet Jiřího Kiliána,
jeho dílo z holandského působení, od 70.let minulého století. Originální práce se světlem, kostými, oponou. Žasnu, co všechno lidský mozek vymyslí a lidské tělo provede. 

Národní dívadlo - balet Marná opatrnost,
ani jsem netušila, že něco takového může existovat a on je to jeden z nejstarších baletů. Pohádkové, nenáročné.

Vinohradské divadlo - Jeji pastorkyňa, úžasný zážitek i když jsem si nejdříve myslela, že jsem na Gazdině Robě

Vinohradské divadlo - Lev v zimě, klasika v dokonalém provedení, seděla jsem s otevřenou pusou

Národní divadlo - balet Bajadéra.
Velký zážitek a nadšení z baletu Bajadéra  v hlavní roli sólista finského baletu Michal Krčmář, ani jsem nedutala nad tou krásou, sladění pohybu, kostýmů, scény....

Národní divadlo  -
V rytmu swingu buší srdce mé, šla jsem na něj unavená, vyšťavené a po pár minutách jsem byla svěží a v pohodě.

Divadlo Ungelt  - Skořápka, autor Marcin Szczygielski.
Příběh dvou žen, které jsou rozdílné jako den a noc a přeci se z nich stanou kamarádky. Byla jsem zvědavá na Alenu Mihulovou na divadle a bylo to příjemné překvapení. A ještě když na letní scéně vyjde počasí v podobě teplého večera....

Stavovské divadlo - Audience u královny
Krásné představení, ve kterém vyniklo, že je třeba, aby se povedl text, režie - tu oceňuji nejvíc  a také to, že partneři Ivy Janžurové vůbec nebyli v jejím stínu.

Národní divadlo - Chvění, Romeo a Jůlie (obojí balet).
Chvění Petra Zusky  mi vyrazilo dech, ani v nejbujnějších snech jsem si nemohla vyfantazírovat co uvidím. Netušila jsem, že by někdo uměl zhmotnit to, na co já se bojím pomyslet. Musím jít ještě jednou, dvakrát, třikrát.....asi budu závislaá.

Národní divadlo  - Manon Lescaut, Vítězslav Nezval,
hezké představení, zaujal Vladimír Polívka http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9396?s=305

Divadlo Studio dva - Poprask na laguně -
Eva Holubová, Bob Klepl a další milé herecké tváře, záruka, že bude bolet břicho od smíchu.

Vinohradské divadlo - Hašler od Pavla Kohouta -  Petr Rychlý hraje a zpívá Hašlera, představení, které chytne za srdce a stejně jako u Hašlerových písní nevím proč - dalo by se říci kýč, ale kýč, který všichni potřebujeme http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/HASLER

Divadlo Na Jezerce - Generálka - Jiří Hubač,
excelující Jiřina Bohdalová a Radek Holub, jak to ta ženská stíhá uchodit, uhrát ? Herecký koncert ! http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-43-Generalka-Jiri_Hubac
 
[ | Autor: MH | celý text...
 
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist