úvodní stránka


Moje tipy na zajímavé knížky:

(ikona je z www.zbozi.cz)
 
[ | Autor: MH ]
 

- Stín badyánu – Vaddey Ratberová

Vyprávění o tom, co prožila spisovatelka jako malá v Kambodži, kde moc převzali Rudí Kmérové. Ona byla členem královské rodiny, její otec, princ byl uznávaný básník. Popisuje vyhnanství  než  mohla s maminkou utéci přes Vietnam do USA, kde žije dodnes. Z celé rodiny přežily jen ony dvě. Drsný svět otrocké práce, ponižování – v surové realitě je popsáno totalitní řízení země, v celé své nahotě – když je to u primitivnějších národů – je to ještě horší než ve vyspělejších zemí -  kde např. brýle znamenají, že dotyčný umí číst, je vzdělaný a je nebezpečný. Tento svět je prokládán vnímáním světa přes poezii – vliv otce, jeho vyprávění, výchova založená na příkladech, pověstích…Zapomenout na to kdo jsem a nebo si to v sobě stále nést, aby mi to dávalo sílu k řešení ?

 - Edo Jaganjac - Sarajevská princezna Chirurg Edo Jaganjac (nyní pracuje v motolské nemocnici) napsal svůj příběh ze sarajevské nemocnice, kde v začátcích devadesátých let zachraňoval nezachraniltelné. Zařídil  převoz pětileté Irmy z bombardovaného Sarajeva, dokázal pomáhat, dokázal přežít. Udivuje mě popisovaná nefunkčnost mezinárodních organizací, které mají být pojistkou normálnosti. Udivuje mě lidskost příběhu v nelidských podmínkách, udivuje mě, že toho všeho je člověk schopen (v obou polaritách). Příhoda s vojáky Unproforu, kteří hází  na ulici konzervy hrášku vyhladovělým obyvatelům a dělájí z nich - jak z konzerv, tak z obyvatel cíl pro odstřelovače a dívce prosící o konzervu nabízejí výměnný obchod za její vyslečení se na ulici. I ona se stane terčem ostřelovače. A není to tak dávno.

- Jan Trachta - Tichý dech
není to čtení o situaci v africkém Kongu a po zemětřesní na Haity, není to jen o hrdinství zdravotníků, je to hlavně o člověku, který chce pomáhat, pochybuje o sobě, daří se mu, nedaří, vítězí i prohrává....


- Jaromír Ráb – Z mých lesních samot Nechat se spolu s autorem pohladit lesními tajemstvími - při čtení jsem cítila vůni jehličí, zpěv ptáků a praskání suchých větviček...

  - Petra Souková – Zmizet
Tři povídky o sourozencích, kteří se neměli rádi a ani  v dospoělosti k sobě nenašli cestu.
 
-Vítr nás odnese – antologie současné perské literatury z Íránu a Afganistánu Povídky několika autorů ze života, které jsem přečetla jedním dechem

-Síla věcnosti - Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů - Respekt edice, vzpomínky blízkých i vzdálenějších

- Khaled Hosseini – Tisíce planoucích sluncí,o životě žen v Afganistánu

Teď mi došlo pojítko mezi oběma knížkami - příběhy žen..............


- Khaled  HOSSEINI -  Lovec draků  
Hrdina knihy Amír vzpomíná na krásné dětství prožité s otcem a věrným kamarádem Hasanem v Kábulu, na osudový zlom ve svých dvanácti letech, který ovlivnil celý jejich další život. Vypráví o útěku do Pákistánu a následně do USA, o svých literárních začátcích, o svém manželství, o životních prohrách i vítězstvích. Autorovi se mistrně podařilo vyjádřit psychiku všech postav románu. Kniha je doplněna stručným přehledem dějin Afghánistánu a slovníčkem orientálních výrazů


- Mariance Fredrikssonová - Šimon a duby
Švédská spisovatelka 28.3.1927, do literatury vstoupila až po padesátce – vyzrálá, sebejistá – do češtiny přeloženo Říman Nardus Scipio, Potopa, Anna, Hanna a Johana.  Šimon, velice citlivý a inteligentní chlapec, prožívá své dospívání složitě a dramaticky díky své povaze, vlivem války i komplikovaným vztahem k milujícím adoptivním rodičům. Nachází si židovského kamaráda, který je poznamenán trýznivým zážitkem z dětství v nacistickém Německu. Přítel Izák se několikrát octne na pokraji duševního zhroucení, vždy jej však zachrání péče Šimonovy pozoruhodné nevlastní matky Karin. To je žena, na níž spoléhá rodina, sousedé a přátelé, je jakýmsi mýtickým obrazem dokonalého ženství. Když se Šimon vyrovná s její smrtí, stává se dospělým.
charakteristiky obou knih jsou převzaty z www.mlk.cz

Moje výpisky:
Byli mu čtyři roky a matka ho milovala, jako člověk miluje to, co dává smysl a důstojnost úzkostnému životu.

Jsi jen hostem u skutečnosti, protože ji nevidíš. Vidíš jen pojmenované části, nikdy ne souvislosti, ze kterých vyrůstá celistvost.

Život je krásný takový, jaký je, a skutky lidí jsou bláznovstvím.

…položit jí (matce) hlavu do klína a všechno jí vypovědět. Musí nést sám, co se stalo. Být sám znamená být dospělým.
  

Také si myslím, že osobnost je většinou jen obrana. Proto ji mám tak silnou a vyhraněnou.


Musíš sama sebe hodně nemít ráda, když jsi tak rozzlobená na druhé, řekla Karin.
 

…že smrt má hlubší význam než zničení těla. Jde o to dojít ke konci psychologicky. Všechno, co jsem prožíval, moje vědomosti, moje štěstí i utrpení, moje vzpomínky a úsilí dojdou ke konci. Všechno známé, rodiny, děti, domov, ideje, ideály, všechno to, s čím jsem se identifikoval, se musí opustit.

Šimon myslel na vlnu, která zemřela u houslařských útesů, než se mohla znovu narodit.

Toto vzdání se všeho je pravděpodobně smrt, řekl Ruben. A to je také co, čeho se týká strach ze smrti, nemám pravdu?

(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist