...něco z klávesnice


Poprvé s vnučkou v ZOO

Splnil se mi jeden z mých životních snů. Už hodně let jsem se těšila, jak budeme chodit do ZOO s vnoučátkem. Ale budoucí matka našich vnoučat studovala a studovala, a následně trávila spoustu času v laboratoři s kmenovými buňkami.
 
[ 20. prosince 2020 | Autor: | celý text...
 

Rouška - koronavir

Jestli jsem to dobře pochopila tak s nošením roušek je to takhle: JÁ OCHRÁNÍM TEBE A TY OCHRÁNÍŠ MĚ – vzájemná ohleduplnost, lidská kolegialita, rovnováha člověčiny. Já ochráním tebe (přede mnou) a ty ochráníš mě (před sebou).
 
[ 19. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Sraz dětí s rodiči

Hodně opatrně a nesměle jsme po sobě pokukovali, to když jsme se v roce 1983 setkali v prvním ročníku ledečského gymnázia. Vůbec jsme netušili, že se právě pokládá základní kámen přátelství na celý život, a nejspíš nejen nás.  Čtyři roky jsme spolu dospívali, zkoušeli stát se dospělými a trochu se i učili. Ve čtvrťáku jsme si napsali na stužku „ Život? To jsme ještě neprobírali!,“ odmaturovali a šli každý sám ten život probírat. Ale neztratili jsem se sobě navzájem. Pořádali jsme srazy, takové ty normální, ale brzy jsme si vymysleli i srazy rodičů s dětmi, a pak i vícedenní třeba v zimě na horách nebo v létě na chatách. Pořád nás to k sobě táhlo. Přes den jsme pořádali soutěže pro děti, hráli s nimi pohádky, podnikali výlety na zajímavá místa a večer když děti ulehly, přijeli i bezdětní spolužáci a vzpomínalo se.

…. a z našich dětí jsou dneska dvacátníci a třicátníci a někteří z nás by už mohli pořádat srazy babiček a dědečků s vnoučaty. 

Byl to úplně obyčejný den, kdy mi letos před časem zazvonil telefon a tam se ozvala Dominika, dcera spolužačky. Doufám, že máš v pondělí volno, my děti pořádáme sraz dětí s rodiči. A taky jo, sešli jsme se, děti s rodiči, a představte si, ty naše děti se spolu doposud kamarádí. To zahřeje u srdíčka. A vzpomínalo se, krásně se vzpomínalo a my rodiče jsme vůbec netušili, jak se dětem ty naše srazy líbily, jaké na ně mají krásné vzpomínky.  A dokázaly se v tom uspěchaném světě současných dvaceti a třicetiletých zastavit a zorganizovat něco tak úžasného jako je sraz dětí s rodiči.

 
[ 12. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Šumavské zamyšlení

Šumavu jsem dlouho neznala. Až jednou v hodně dospěláckém věku mě tam vzala kamarádka, jen tak, že si vyjedeme na Šumavu na chození.  Nepřikládala jsem tomu žádnou velkou váhu – přeci jen je jedno kudy chodíme, všude v přírodě je hezky. A tak jsme jely a chodily, já s vyraženým dechem z té nádhery, že něco takového existuje a otázkou v hlavě, jak jsem bez toho mohla žít. Byly to pozdnější podzimní dny, takže jsme některé túry končily hodně za soumraku. Mlhavo, šero, vylidněno, jen my dvě a Horská Kvilda. Šumavská atmosféra by se dala krájet - a právě v tomto okamžiku se mi usídlila do srdce, natrvalo. Dodneška přesně vím, na kterém místě se to stalo, určím ho na centimetry přesně. Chlupaté stříbřité lišejníky na stromech, oblázky, co ve Vydře narostly do obřích rozměrů, voda, která sebou nese prastará poselství z hlubin země, trsy líně polehávající žlutavé trávy, jehličnany, které nebojácně utíkají z lesa a rostou si na přilehlých loukách… Tohle se neuvidí v žádné galerii na světě, to umí jen Šumava. Šumavě odpustím i páteční rohlíky k nedělní snídani, i myšky řádící v chalupě, kde jsme ubytování. Udivilo mě ticho v kempu na Antýglu (ne, tam ty myšky nebyly). O jedenácté hodině noční všichni ve stanech a karavanech, jen tu a tam dohořívají polínka v ohništi. Nábožné ticho, úcta, pokora, všichni se modlíme k Šumavě.

 
[ 12. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Setkání s Tomášem Šebkem - na přednášce i prostřednictvím knih

Tomáš Šebek – Africká zima, Nebe nad Jemenem

Úžasné počtení. Klobouk dolů nad vnitřním životem lékaře Tomáše Šebka. Žasnu, co vše se do něho vejde – chirurg v Nemocnici na Františku a jeho netradiční způsob komunikování s pacienty (messenger a vyfoťte mi a pošlete), www.ulekare.cz,  mise s Lékaři bez hranic, postavil si vlastníma rukama dům. Setkání s ním na besedě bylo velkým pohlazením po duši. A jeho slova Pokora, Pokora, Pokora.  Ve svých knihách popisuje nejenom reálie místních nemocnic, ale i práci sama se sebou, rozhovory s vlastními myšlenkami, zodpovědnost ale i punkový přístup k životu, lásku k lidem a životu vůbec.  A  navíc mu to ještě i sluší.

 
[ 10. března 2020 | Autor: | celý text...
 

Setkání s Václavem Moravcem

Povídání s Václavem Moravcem bylo velmi oblažující. Dušička se mi radostně třepotala. Chvílemi to bylo blízké povídání, chvílemi rozhovor. Fakt to umí, je mistr svého oboru, už dlouho jsem nezažila takové propojení při debatě. Žádné onemanshow.  Zvládne zapojit do rozhovoru celou skupinu, za chvíli se napojí na konkrétní osobu, aby v dialogu společně ostatním představili její téma. Umí podnětným způsobem předat zajímavé informace a zároveň sdělit i svoje osobní, niterné, skoro intimní příběhy. Nabídne se a stejně tak se zájmem přijímá nabízené od druhého. Zajímají ho informace i osobní příběhy druhých, reaguje, doptává se, rozvíjí, inspiruje, posouvá. Další z krásných setkání Přemýšlivé sezóny, kterou připravuje Elegantní Česko.

 
[ 10. března 2020 | Autor: | celý text...
 

To dáte - zážitek z autoškoly

Pozdní páteční odpoledne a mě místo zaslouženého hození všeho za hlavu čeká pěkná dávka adrenalinu v podobě další lekce v autoškole. Na stará padesátiletá kolena jsem se rozhodla udělat si řidičák. Pod pečlivým a trpělivým vedením paní Helenky vyrážím za uskutečněním svého snu. Proplétáme se hezkými ulicemi v blízkém i vzdáleném okolí Karlína. Najednou Helenka zbystří a zavelí: Děti na silnici, zastavit, vůbec nevíme, co udělají! I já jsem si všimla dvou cca 5 – 7 letých kluků, kteří postávají na kraji ulice mezi zaparkovanými auty. Stojím na brzdě (tedy i spojce) a snažím se v jejich očích najít, co udělají v příští vteřině. Krom pěkných monoklů a modřin z klučičích rvaček nevidím nic. Asi to budou pěkní uličníci, jde mi hlavou. I když stojí jak přikovaní mezi auty, křičím na ně, běžte na chodník, já se to teprve učím, moc to ještě neumím. Ať jste radši v bezpečí na chodníku. Chvilku váhají, taky mi nevěří, nedůvěra je oboustranná, netuší, co ode mne můžou čekat, ani já nevím, co mohu čekat od sebe. Vykláním se z okénka a znovu je vyzývám ať jdou na chodník, že fakt počkám. Přechází ulici před našim autem a  křičí – jó autoškola, to  musíte  na rozjezd zmáčknout spojku a dát jedničku, nás už to táta učil. A pak se nakloní do bočního okénka, zvednou palce na svých rukách, zazubí se a zakřičí: To dáte!

 
[ 1. října 2019 | Autor: | celý text...
 

Setkání se srnkou

Byla jednou jedna srnka,a ta si usmyslela,že bude ve stejnou dobu,na stejném místě jako my. My jsme jeli na skútru pro klobásky,ona běžela na pole nezralých makovic (nebo z něj?).Andělíček strážníček měl plné ruce práce. Nevím jak srnku, ale mě to to teda dost bolelo.Ta chvilku ležela, pak vstala odpotácela se. Já se vezla sanitkou do nemocnice, naštěstí jen pohmožděniny,jsem doma, nejhorší je, že si musím píchat injekce do břicha na ředění krve.Narkomanem bych teda bejt nemohla. Oceňuji velmi lidský a profesionální přístup všech složek záchranného systému (hasiči,policie,záchranáři) i pelhřimovské nemocnice. Bandážování na fotce je moje dílo,snad se zlepším,tomu z nemocnice se to nevyrovná.
 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

Dancer

yla jsem na filmu Dancer o ukrajinském tanečníkovi Sergeji Poluninovi. Oslovilo mě zpracování příběhu, který mi přinesl spoustu podnětů k přemýšlení. A také jsem byla poprvé v kině BioOko, to jsem tedy koukala - příjemně.
Čím vším musí člověk zaplatit za úspěch, za talent?, je obětí svého talentu, nadšení a lásky k tomu, co mě baví a co mi bylo dáno? Obětí vlastní ctižádosti a chtění - svého či svých blízkých. Slupka neukotvenosti  tanečníkovi spadla při návštěvě své první učitelky baletu, zajíkavá radost, citlivost v hlase. Na konci filmu mi  něco chybělo - partner/ka, láska k druhé osobě....možná, že je to láska a partnersví s tancem, sám se sebou.  Ale tancuje nadpozemsky.
 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

film Masaryk

Řemeslně dobře odvedený film. Karel Roden vynikající, až se  se svým vynikajícím výkonem do filmu nehodil. Oldřich Kaiser, koukala jsem obdivně s otevřenou pusou, co všechno v něm je, co všechno umí. Miluji pocit, když po skončení filmu dostanu takovou dardu, že zůstanu sedět a nemůžu vstát, dokud vše nevstřebám.

Po Masarykovi darda nepřišla, až mě to překvapilo a hledala jsem proč. Doteďka si na to neumím odpovědět. Zajímavé. Snad že jsem neuvěřila filmovému Masarykovi, že mu šlo opravdu o národ, snad větší psychologická sonda do jeho mysli – začátek filmu to sliboval, až mi šel mráz po zádech z příslibu, že uvidím dilema lidské duše, rozkol osobnosti – až jsem se bála. Nebylo třeba. Příslib zůstal nenaplněn. Škoda, ale i tak je to kvalitní podívaná. Nemuselo tam být tolik historických údajů, šlo přece o  duši Jana Masaryka.

 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

Mám ráda takové zážitky

Mám ráda takové zážitky. Večer se mi hlavou mihla myšlenka, že už jsem se dlouho neviděla s  Radkou, že bych se s ní chtěla potkat, třeba na obědě.  Napsala jsem si na lísteček „ Domluvit oběd s Radkou“.  Dala jsem si ho k mobilu, ráno si ho přenesla do kanceláře k počítači s tím, že Radce zavolám a domluvíme se. Jenže od rána na to nebyl čas, najednou je poledne a já jdu sama do jídelny na oběd a tam….. Radka, obědváme spolu.

 
[ 18. března 2018 | Autor: | celý text...
 

O TELEVIZI, Pierre Bourdieu

... to byl domácí úkol na moje studia - recenze knihy, ale stálo to za to. 

Složitá krkolomná souvětí, která laikovi na první pohled nedávají smysl, je třeba  pečlivě číst několikrát, kdy pak z nich vykrystalizuje jasné sdělení a seznámí nás s myšlenkovými pochody autora, který vidí  „za pět rohů dopředu“. Lákává je představa, jak by Pierre Bourdieu takový text napsal dnes, po jednadvaceti letech,  o našich médiích.

Z knihy vyplývá i možné řešení situace, pokud všechny zúčastněné strany o to budou mít zájem, tedy novináři, umělci, spisovatelé, majitelé ale i diváci, čtenáři. Třeba už jen tím, že si tuto knihu přečtou.

 
[ 25. února 2018 | Autor: | celý text...
 

No těsta mohlo být méně, uzeného masa víc a knedlíky celkově o dost menší!

Líbí se mi, když moji známí na facebook dávají fotky jídla, která si dávají v restauraci. Já to nikdy nedokážu, napadne mě to až když dojím. V tu chvíli bych se ráda o slastný pocit podělila,  jenže i když fotka  vyjedeného talíře vypovídá o tom, že mi chutnalo, tak na facebooku nikoho nenadchne.  Doba od vybrání jídla do jeho přinesení na stůl je na mě moc dlouhá. Při výběru z  jídelního lístku si konkrétní jídla představuji tak zodpovědně, že  pak už jen trpím hlady a chutí … počítám minuty.  Takže nějaké focení, když mi číšník dá pod nos tak dlouho očekávanou dobrotu, prostě nedávám.
 
[ 14. ledna 2018 | Autor: | celý text...
 

Knedlíková charita

Knedlíková charita

 

Protože jsem člověk velmi snadno podléhající  emocím a soucitu a totálně důvěřivý,  řekla jsem si už hodně dávno, že se k různým charitám postavím s chladnou hlavou, selským rozumem a životaschopnou taktikou. Prostě abych přežila a nerozdala svou výplatu do kasiček všem těm, kteří mě po cestě z práce osloví.

 
[ 14. ledna 2018 | Autor: | celý text...
 

Sraz základky 35 let po opuštění společných lavic

Už je to 35 let, co jsme se rozloučili v naší třídě, v kapse čerstvou občanku a pocit, že jsme dospělí  a svět patří  nám.  Možná  někde na kraji dušičky  jsme cítili trochu strachu, že od září nás čeká nový kolektiv na učňácích, středních školách a gymnáziích. Nikdo z nás netušil, co nás to čeká za dardu, střet se světem.  V tuhle chvíli ale bylo vše zalité sluncem.

 
[ 31. července 2017 | Autor: | celý text...
 

Šmidrové

 
[ 9. ledna 2016 | Autor: MH | celý text...
 

Tak asi už budu muset fakt na to ušní.

Včera jsem byla na ortopedii,čekárna malej krcálek, bylo nás tam asi 6, docela to odsejpalo, už jsem měla jít na řadu já, jenže se z ordinace ozvalo…
 
[ 16. března 2014 | Autor: | celý text...
 

Na bruslích jsem nestála skoro 15 let

Věděla jsem, že to bude těžké. Na bruslích jsem nestála skoro 15 let. Minulou neděli jsem si trať v olympijském parku na Letné omrkla z patřičného odstupu,  a  tak jsem věděla, že kolem celého koridoru vede sympatické a ve správné výšce (akorát k mé ruce) končící  oplocení. To mě nejen uklidnilo a dokonce dostalo i do euforie. Pod vlivem endorfinů jsem si  pak koupila nové brusle.
 
[ 1. března 2014 | Autor: | celý text...
 

Zvuk slunečních hodin

Román Zvuk slunečních hodin mě tenkrát  dostal do kolen. Četla jsem a ani nedutala a dodnes mi chybí slova na vyjádření pocitů, jen je silně cítím.
 
[ 27. prosince 2011 | Autor: MH | celý text...
 

Úplně obyčejný sluníčkový víkend v Praze – pozor – bez pointy!

Mám ráda, když můžu den začít vynesením peřin na balkon, nechat je prosluníčkovat a večer uléhat do voňavého pelíšku plného sluníčkových pohlazení. Proto se tento víkend vydařil. Všichni jsme se tak nějak vysluníčkovali jako peřiny na balkoně a doufám, že dlouho budeme vonět…..
 
[ 4. dubna 2011 | Autor: MH | celý text...
 

... básničky a textíky, když mi bylo náct....

... trápeníčka a radosti z dob, kdy jsem se hledala

 
[ 2. listopadu 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Můj prazáklad

Až  jako dospělá jsem se dozvěděla, že v blízkosti mé rodné vísky stával hrad. A nebo  možná, že mě to jako dítě pramálo zajímalo. Pamětníci vypráví, že ještě v třicátých letech byly v lese patrné zbytky zdí, které později byly použity na stavbu silnice. Dnes je na místě hradu pár hromádek drobného kamení a vše je zarostlé lesem.
 
[ 14. září 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Jak jsem potkala sama sebe

napsáno v roce 2005
 
[ 9. září 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Místo, které mám ráda

…..nevím proč ale když mi je špatně, vracím se v myšlenkách do té zátoky. A stejně jako poprvé, když jsem ji objevila, si sedám do písku, abych se pozdravila s mokroslanou  vládkyní obzoru. Ta  mi milostivě zašumí pozdravení a k mým nohám vyvrhne nějaký ten dárek na uvítanou. Mušli, oblázek, větvičku nebo kousek vzpomínky.
 
[ 29. června 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Janek

 Utéct, musím utéct ze světa plného povinností. Povinností, které se mi daří zvládat na jedničku. Většinou na jedničku s hvězdičkou. Ale je to únavné. Někdy k nevydržení. Nejde celý život jet na plný plyn. Potřebuji se na všechno vykašlat. Alespoň na pár dnů.
 
[ 11. dubna 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Zdeněk Jecelín - Rodinné sídlo

 (foto staženo z www.narodni-divadlo.cz)

Pokud se mi v hlavě zrodí myšlenka na Jelču,  vybaví se mi zážitek, který bych umístila tak do  třetího roku našich společných  gymnaziálních studií. Tehdy jsem měla pocit, že svět nám leží u nohou a žádný z mých spolužáků to nevidí. 
 
[ 8. března 2008 | Autor: MH | celý text...
 

Co mi vyprávěl táta

Otec mi vyprávěl příběh ze svého dětství. Bylo to v době války a jemu bylo kolem 12 let.
 
[ 4. listopadu 2007 | Autor: MH | celý text...
 

Moje setkání se zatopenou Zahrádkou o dušičkovém týdnu v roce 2003

Už jen ta bláznivě barevná podzimní příroda, navíc ještě přizdobená slunečními paprsky. Do toho  zahrádecký vzduch, který je nasáklý lidskou bolestí mísící se s odhodláním začínat někde jinde.

 
[ 22. srpna 2007 | Autor: MH | celý text...
 

Moje zahrádecké vzpomínky

Vzpomínky na městečko zatopené v 70. letech minulého století přehradou Želivka Zahrádka bylo městečko, do jehož kompetencí spadala moje rodná vesnička. Takže se tam chodilo k lékaři, na úřad, do kostela nebo třeba na tajný výlet.
 
[ 22. srpna 2007 | Autor: MH | celý text...
 

Ztracený Ježíšek

Roztodivné nádobky co byt dá. Do nich svíčky obmotané větvičkami stříbrné jedle. Přilípnout červené, žluté, modré mašličky. Divokrásné dílko rozmístit po bytě, aby bylo vidět, že za týden je tu Štědrý večer.
 
[ 16. prosince 2006 | Autor: Marie Heřmánková | celý text...
 

Podzimní turhlík

Taková podzimní neděle s dušičkovou vůní. Trocha sluníčka, trocha mlhy, trocha jako že bude líp, trocha jako že, moc se neraduj -  zima se nemilosrdně blíží. Trocha radosti, trocha melancholie.

Hledám jakékoliv pohlazení na duši a ocitám se na chodbě před vstupem do bytu, kde mám police s kytkami. A to i přes to, že občas některá zmizí, což beru jako potvrzení, že se mi s kytkami daří.
I  když zmizelý strom štěstí přivezený  z Malty mě moc a moc mrzí. Ale i tak mu přeji ať se mu u zlodějů daří.  

 
[ 16. prosince 2006 | Autor: Marie Heřmánková | celý text...
 

Krásná počteníčka aneb co bylo v aktualitách

 
[ | Autor: | celý text...
 
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist