úvodní stránka
Sraz dětí s rodiči | |
Hodně opatrně a nesměle jsme po sobě pokukovali, to když jsme se v roce 1983 setkali v prvním ročníku ledečského gymnázia. Vůbec jsme netušili, že se právě pokládá základní kámen přátelství na celý život, a nejspíš nejen nás. Čtyři roky jsme spolu dospívali, zkoušeli stát se dospělými a trochu se i učili. Ve čtvrťáku jsme si napsali na stužku „ Život? To jsme ještě neprobírali!,“ odmaturovali a šli každý sám ten život probírat. Ale neztratili jsem se sobě navzájem. Pořádali jsme srazy, takové ty normální, ale brzy jsme si vymysleli i srazy rodičů s dětmi, a pak i vícedenní třeba v zimě na horách nebo v létě na chatách. Pořád nás to k sobě táhlo. Přes den jsme pořádali soutěže pro děti, hráli s nimi pohádky, podnikali výlety na zajímavá místa a večer když děti ulehly, přijeli i bezdětní spolužáci a vzpomínalo se. …. a z našich dětí jsou dneska dvacátníci a třicátníci a někteří z nás by už mohli pořádat srazy babiček a dědečků s vnoučaty. Byl to úplně obyčejný den, kdy mi letos před časem zazvonil telefon a tam se ozvala Dominika, dcera spolužačky. Doufám, že máš v pondělí volno, my děti pořádáme sraz dětí s rodiči. A taky jo, sešli jsme se, děti s rodiči, a představte si, ty naše děti se spolu doposud kamarádí. To zahřeje u srdíčka. A vzpomínalo se, krásně se vzpomínalo a my rodiče jsme vůbec netušili, jak se dětem ty naše srazy líbily, jaké na ně mají krásné vzpomínky. A dokázaly se v tom uspěchaném světě současných dvaceti a třicetiletých zastavit a zorganizovat něco tak úžasného jako je sraz dětí s rodiči. | |
[ 12. března 2020 | Autor: ] | |