úvodní stránka


To dáte - zážitek z autoškoly

Pozdní páteční odpoledne a mě místo zaslouženého hození všeho za hlavu čeká pěkná dávka adrenalinu v podobě další lekce v autoškole. Na stará padesátiletá kolena jsem se rozhodla udělat si řidičák. Pod pečlivým a trpělivým vedením paní Helenky vyrážím za uskutečněním svého snu. Proplétáme se hezkými ulicemi v blízkém i vzdáleném okolí Karlína. Najednou Helenka zbystří a zavelí: Děti na silnici, zastavit, vůbec nevíme, co udělají! I já jsem si všimla dvou cca 5 – 7 letých kluků, kteří postávají na kraji ulice mezi zaparkovanými auty. Stojím na brzdě (tedy i spojce) a snažím se v jejich očích najít, co udělají v příští vteřině. Krom pěkných monoklů a modřin z klučičích rvaček nevidím nic. Asi to budou pěkní uličníci, jde mi hlavou. I když stojí jak přikovaní mezi auty, křičím na ně, běžte na chodník, já se to teprve učím, moc to ještě neumím. Ať jste radši v bezpečí na chodníku. Chvilku váhají, taky mi nevěří, nedůvěra je oboustranná, netuší, co ode mne můžou čekat, ani já nevím, co mohu čekat od sebe. Vykláním se z okénka a znovu je vyzývám ať jdou na chodník, že fakt počkám. Přechází ulici před našim autem a  křičí – jó autoškola, to  musíte  na rozjezd zmáčknout spojku a dát jedničku, nás už to táta učil. A pak se nakloní do bočního okénka, zvednou palce na svých rukách, zazubí se a zakřičí: To dáte!

 
[ 1. října 2019 | Autor: ]
 
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist