Lucerna
V hlavním průchozím tahu pasáže Lucerna  mezi Štěpánskou  a Vodičkovou ulicí jsou na podlaze v dlažbě obdélníky. V těch byl ukrytý mechanismus na spouštění lustrů v dolních sálech. Lustr se spustil dolů, umyl se a opět se za pomocí tohoto mechanismu vytáhl nahoru ke stropu.
Cca 2 metry pod hlavním sálem jsou přístroje, které koupil zakladatel Lucerny pro splnění představy, aby v sále vznikl ledová plocha pro show na ledě. Bohužel, nepovedlo se to zrealizovat a stroje tam jsou pohřebeny na věky.

Pražský hrad
- Budovy po přestavbě Pražského hradu Marií Terezií mají horní rohy oken  v prním patře zaoblené - tento barokní prvek byl přenesen z  Vídně
- Červená  žulová dlažba na 2. nádvoří znázorňuje místo, kudy vedl středověký příkop.  Červená žula je vzata ze Stalinova pomníku na Letné.
- Ústav šlechtičen na začátku Jiřské ulice - od roku 1919, kdy byly zrušeny šlechtické tituly do 90.let 20.století  tam sídlilo ministerstvo vnitra. Ústav šlechtičen byl postaven Marií Terezií na místě Rožumberského paláce. Při pohledu z hradní zahrady Na Valech jsou vidět vystouplé balkonky, které jsou zbytkem věží Rožumberského paláce - viz. foto
- V zahradě Na Valech roste strom Pavlonie plstnaná, která se jmenuje po ruském carovi Pavlovi. Je to největší elemplář v ČR - viz foto.

Dům U kamenného zvonu, na Staroměstském náměstí č. 13, Praha
- Je pravděpodobné, že se v tomto  domě narodil Karel IV. Dům patřil jeho matce  Elišce Přemyslovně (nejspíž jej dala vystavět). Eliška v něm bydlela se svým mužem Janem Lucemburským, protože Pražský hrad byl po velké požáru v neobyvatelném stavu. Zvon  je připomínkou na událost, kdy v roce 1310 jím dal kaplan královny Elišky znamení vojsku krále Jana Lucemburského k otevření brány do Starého Města.  Prahu tenkrát nechtěl opustit Jindřich Korutanský, který měl za manželku Eliščinu sestru Annu a byl jmenován českým králem. Jan Lucemburský vstoupil do Prahy od Karlína. Pomohli mu k tomu pražští řezníci. Jan Lucemburský s jejich pomocí prolomil vrata v okamžiku, kdy se  zvonilo  na zvon v domě U kamenné zvonu. Jan Lucemburský pak věnoval řeznickému cechu do erbu lva se širočinou.  
 - Eliška Přemyslovna zemřela na Vyšehradě. Na domě naproti vchodu do kostela Sv. Petra a Pavla  je o tom  nápis.

 - V domě U kamenné zvonu sídlí Galerie hlavního města Prahy a při výstavě je možné prohlednout si i zajímavý interiér. 

Pražský poledník, Mariánský sloup na Staroměstském  náměstí v Praze, půdorys původního kostela Panny Marie, Týnský chrám = Kostel Matky boží před  Týnem.
- Na Staroměstském náměstí býval Mariánský sloup (od sochaře  J.J. Bendla ) a v poledne jeho stín dopadal na v dlažbě vyznačený pražský poledník. Takže vlastně něco jako sluneční hodiny. Mariánský sloup byl po vzniku Československa v roce 1918 v revolučním nadšení stržen jako symbol habsburské moci.  Na netu jsem se dozvěděla, že vznikla aktivita pro vytvoření kopie  nového Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Socha P. Marie je již hotová.

- Když se jde ze Staroměstského náměstí Celetnou ulicí, po cca 15 metrech se odbočí vlevo jakoby směrem k ulici Štupartská, je zde mrňavé prostranství a nalevo je výklenek, kde je kopie sochy  Panny Marie z Mariánského sloupu  - v létě před ním bývá posezení blízké restaurace. 

- Cca 2 metry vpravo – stojíme-li čelem k výklenku, je v zemi vyznačen (jinou dlažbou) půdorys  původního románského  kostela  Panny Marie, který patřil k objektu celnice  Ungeltu = Týnský dvůr. Jeho rozšiřováním a přestavováním vznikl nynější  Kostel  Matky boží před Týnem (Týnský chrám).

- Když se jde ze Staroměstského náměstí Týnskou ulicí, tak cca po 3 metrech se vpravo nahoře naskytne pohled  na týnské věže, kde je soška madony  a její svatozář je odlita z kalicha, který tam byl  dříve. Pod kalichem bývávala  socha Jiříka z Poděbrad, která byla po bitvě na Bílé hoře odstraněna. Mezi dvěmi  sloupy je znak: podkova, je to znak Jana Rokycany – jeho otec byl kovář. Jan Rokycana byl ustanoven husity za pražského acibiskupa, ale katolická církev jej nepotvrdila.

K popravě 27 českých pánů na Staroměstské radnici 21.6. 1621
 - Týnský chrám a  evangelický kostel sv. Salvatora v Dušní ulici jsou dvě možná místa, kde je ukryta schrána s  jedenácti  hlavami vůdců popravených 27  českých pánů, které byly původně vystaveny na Staroměstské mostecké věži jako odstrašující příklad. Dodnes se neví, v kterém kostele se tajné místo nachází.

- Dnes odsvěcený kostel Šimona a Judy byl původně postaven jako kostel pro Jednotu bratrskou, ale po bitvě na Bílé hoře, kdy byla zakázána jej dostali Milosrdní bratři, kteří byli zaměřeni na léčení,  a proto je nezrušil ani Josef II. Postavili ke kostelu klášter – nemocnici – dnešní Nemocnice na Františku. Říkalo se,  že   z kostela do kláštera vedlo schodiště, které sem bylo dáno  ze staroměstského popraviště 27 českých pánů, pravdou je, že je tam umístěn kříž z tohoto popraviště.

- Naproti kostelu Šimona a Judy je označeno místo, kde bylo vyloveno tělo Jana z Pomuka – pozdějšího světce Jana Nepomuckého.

- Dům na prostranství mezi Týnskou ulicí a Týnskou uličkou – před vstupem do Ungeltu (když se stojí zády ke vstupu, tak po pravé ruce, v domě je malé  podloubí)  patřil Václavu Budovcovi z Budova, který byl popraven na Staroměstském náměstí. Svou rodinu odvezl do ciziny a pak se vrátil.

- Růžový dům na začátku Celené (č.2) směrem od Staroměstského náměstí – tzv.  Sixtův dům. Sixt z Ottersdorfu byl starý muž, který když položil hlavu na špalek, tak dostal milost, což vzbudilo mylné naděje i ostatních. Dům dostal za odměnu sekretář české kanceláře Filip Fabricius z Rosenfeldu  jako odškodnění za defenestraci, kdy byl vyhozen spolu se svými pány Jaroslavem Bořitou z Martinic a Vilémem Slavatou z Chlumu z oken Pražského hradu v roce 1618.

- Při popravě 27 českých pánů ráno vyšla duha. Kat Jan Mydlář byl zběhlý student medicíny, popravoval tak, aby nikdo netrpěl. Paradoxem je, že byl nekatolického vyznání.

První žena, která vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy
Na rohu ulice Dittrichova a Na Moráni č.p. 7  je dům, ve kterém  měla ordinaci lékařka – gynekoložka a porodnice Anna Honzáková, která jako první žena vystudovala lékařskou fakultu UK – její pacientkou byla např. Eliška Krásnohorská.