...zážitkování


Hartmanice 2008

Letos  vyjíždíme i když víme, že sníh na hartmanické sjezdovce není a  nebude a že letos nás bude hodně málo
 
[ 3. února 2008 | Autor: MH ]
 
Hartmanice  2008
 

1)      Letos  vyjíždíme i když víme, že sníh na hartmanické sjezdovce není a  nebude a že letos nás bude hodně málo

2)      A večer zjišťujeme, že nás bude ještě méně – celkem 5 žen (Kamča, Kytka, Lucka, Magda a já). Trochu nám tu chybí smích a neustálý pohyb naší mládeže. Harmanice máme s nimi spojené.

3)      Sobotní ráno se vydáváme na objížďku Kytčiným teréňáčkem, nejdříve  na Antýgl, kde se vrháme do koryta Vydry a  kocháme se nádhernými kamennými scenériemi. A to  nás Kytka vyveze na Horskou Kvildu. Tady za silného větru začínáme naší běžkařskou anabázi.  Vítr v lese nevadí, dokonce se zdá, že se utišil.   První pád Kytka cca po 20m, druhý pád Kamča cca po 500 m a já po 6 km….zato poslední 4 km běžky nesu v ruce – smířená s osudem přenocování v lese. Kamča se odpojuje po cca 3 km  jede svou krátkou trasu. I tak má vykloubený palec na pravé ruce.  Já se snažím vyrovnat se Kytce, ale nemám na ní. Ta má šíleně dobrou konvičku. Já se vztekám z napadaných šišek, které mě brzdní, vyhazují ze stopy a celkově mě dost štvou. Závidím chlapečkovi, který nemůže stejně jako já, tak ho tatínek zahákne za hůlku a jede se. Taky chci…. Jen krátká přestávka na Zlaté Koruně, pak se kocháme „panoramaty“ na Churáňově, bez velké přestávky pokračujeme zpět k Horské Kvildě, i když cesta je rovinatější, já melu z posledního a děsím se zapadajícího sluníčka. Vykřikuji, že letní velebouřkovou noc ve vltavském kempu jsem zvládla ale zimní noc na Šumavě předem vzdávám.  Vyhledávám si vyvrácený strom, v jehož kořenech bychom s Kytkou mohly přežít noc.  Kytka mě ujišťuje, že už jen kousek, že to zvládneme. Věřím jí a zabírám šiška nešiška, bolest nebolest…..Kytka mi předává víru, že vše se dá zvládnout. Stejně poslední 4 km běžky nesu ….  Nakonec těsně se šerem dorážíme na silnici z Horské Kvildy a Kamča nám vyráží Katčiným autem naproti. Protože neumí přeřadit na čtyřkolku, musí jí vytlačit. Trvá to trochu dýl a já jsem netrpělivá, navzájem se s Kytkou uklidňujeme, že to další auto proti nám už bude Kamča. Do auta mě musí Kamča natlačit, protože už neovládám své tělo. Podle směrovek jsme uběžkovaly cca 18 km, ale večer to podle mapy napočítám na 12 km – čemuž nevěřím. Sama to tipuji na 20 km.  Lucka s Magdou byly na pěším výletě na Prášilech.  Vypráví, jak to bylo krásné. Večer nás Lucka učí novou společenskou hru a vykloží  karty a numerologii – já odcházím po životním běžkařském výkonu spát brzy a v uších mi zní Kytky slova: Tak to mám radost, že vím, na co stačíme a to při pobytu v Krkonoších můžeme vyrazit i na 20km túru.

4) Kytka udělala hitparádu nejhroznějších fotek z vody a adventního výletu do Vídně. Ty od vídeňského buřtstánku vyvolávají naše salvy smíchu. Každou chvíli se slovy, já si musím ještě dát, se na ne mrkáme a propukáme smíchy. Prostě dámy ve Vídni.

5) V neděli dopoledne dlouho spíme, dlouho snídáme, krátce uklízíme, a pak vyrážíme do Sušice do muzea, které má zavřeno, tak se  kocháme  prohlídkou výloh na náměstí a skoro doslova  se srážíme  s Luckou a Magdou.  Společný pobyt končíme  polívkou v restauraci u Fialků,  kde mají zajímavou výzdobu k květinových aranžmá –  mě fascinuje  věnec a kužel ze šnečích ulit.

 


   
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist