...zážitkování


Hartmanické lyžování

Za všechny  zážitky jeden- jak jsme včera odjížděli z Hartmanic
hromadnou dopravou - já a spol., Zlatka a spol. a její kamarádka Lucka a
spol.
 
[ 16. prosince 2006 | Autor: Marie Heřmánková ]
 

Když k hartmanické zastávce nepřijel bus pět minut před pravidelným
odjezdem, začala jsem tušit nepříjemnosti, když nepřijel v čase uřčeném
jízdním řádem, věděla jsem, že je zle a když z pozarohu harmanického náměstí
vykoukl čumák mikrobusu, už mě jímala hrůza, protože  10 lidí, hromada báglů,
lyží a tašek... Jasně, že byl obsazený a to, že do zavazadlového prostoru se
vešly jen 3 batohy z naší bohaté zásoby mě ani neudivilo. Pan řidič byl
krásný a nesmělý mladý muž, takže se s ním dalo dobře manipulovat. Asi se
domyslel, že pod oranžovým kulichem a nabobtalou zimní bundou značky Husky
se skrývá éterická žena. Díky jeho bujaré fantazii jsem na něj zapůsobila a
nechal nás nastoupit do svého mikro... Hned jsem mu řekla, že v Sušici máme
přípoj na Prahu - aby věděl :-)) Pak jsem vlítla až do zadu vozidla,
vykřikla, jedete všichni do Sušice - něco mezi rozkazem a zdvořilostní
otázkou - raději pokývali jako že ano  a já začala úzkou uličku plnit
účastníky našeho zájezdu na střídačku tu lyžemi, tu batohem. Přiznám,
nejvíce potíží mi dělalo procpat Lukáše uličkou, do které se nevešla ani útlá
Bára. Ale zmobilozovala jsem všechny své síly, co mi po lyžování zbyly a
obézního Lukáše jsem vecpala do útrob vozidla. Zazátkovala jsem vozidlo tak, že
kdyby chtěl někdo vystoupit, neměl šanci a někteří své rozhodnutí vystoupit
na začátku Sušice vzdali. Na zastávce za Hartmanicemi jsme pobrali ještě asi
4 další lidi, kteří do Sušice jeli nalepení na předním skle busu. Pan řidič
nasadil čtvrtkou kosmickou rychlost a po uklouzaných silnicích jsme se skoro
vznášeli. Zadek jsem měla sevřený a dala jsem přednost přežití před
stihnutím přípoje do Prahy. Jenže pan řidič stihnutí přisuzoval svou
profesní hrdost, a tak jel jak prase. Na dalších zastávkách jsme čekajícím
jen zamávali  a nechali je jejich osudu. Ať se do Sušice dostanou jak
chtějí. Byli tak překvapeni, že ani nehrozili pěstmi. Asi je to nějaký
místní zvyk. V 16,58 pan řidič zatřepotal svými dlouhými řasami a zeptal se,
kdy že vám to odjíždí - řekla jsem za 2 minuty. A do toho před námi dvě
pomalá auta - zatroubil na ně, ale nezrychlily - silnice fakt nebyla moc
sjízdná. Pan řidič nás uklidňoval, nebojte - zajedu Vám až k pražáku  a
nenechám ho odjet. A opravdu, když zastavil za pražákem, zablikal na něj,
vyskočil a uháněl k němu, aby nám neujel. Já uháněla taky, jenže přede mnou
byli ty 4 cestující, kteří nebyli moc hbití vzhledem k svému věku. Pražského
řidiče jsem zastihla, jak zavírá dveře kufru a začala na něj křičet, to jsme
my, jak jsme vám říkali, že s vámi pojedem a pozdravovali jsme Potužníka (to
byl řidič toho  busu, který nás dovezl do Harmanic - použila jsem všechny
informace, abych se mu připomněla) začala ho prosit, aby chvilku počkal, že
se rozbil bus a jedeme mikrobusem a on na to, že ho hovada (teda on použil jiný výraz,ale ten je nepublikovatelný)  mají rozbitý už
měsíc a že dostávají dotace, protože jsou státní a on jezdí za soukromníka a
dotace nedostanou. Ale znovu kufr otevřel a my se za pokřiku řidiče
mikrobusu - dělejte, ještě musím odvézt lidi na vlak, začali
přesun stolení - těch 17 zavazadel vytahat z mikrobusu z jeho úzké uličky -
a donést do pražského busu. Ostatní cestující měli zadarmo úžasné divadelní
přestavení. Šlo to jak na drátku -ale velmi zmatečně - co kdo popadl to
donesl. Na mou otázku, máte všichni svá zavazadla, mi nikdo neuměl odpovědět.
Nedalo se to stihnout, a tak jsme jen doufali, že v Praze najdeme všechna svá
zavazadla - a taky jo. Jsme zkrátka profíci - hlavní zásada je - navázat
kontakt s řidičem.
Tak jdu zjistit volný březnový termín do Hartmanic!!

 

 
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist