Venku sice lilo jak z konve, ale stále jsme věřili předpovědi, že se vyčasí. Při přestupu v Českém Krumlově na místní linku se Lucka zkusila poptat pana řidiče, jestli není nějaká výhodnější zastávka do našeho kempu – zkoušíme to každý rok, ale zatím bez výsledně. Byl trochu dost neurvalý ale Lucka říkala, že to bývá každý dobrák. Nechtěla jsem se s ní pouštět do polemiky, jaké vystupování mají dobráci a jaké hulváti.  Takže jsme jako obvykle zvolili zastávku Branná s oblíbenou hospůdkou, kde jsme si pěkně nacpali bříška, a pak začali shánět odvoz naproti do kempíku. Díky počasí se nám nechtělo brodit vodou, protože nebezpečí spadnutí do vody se spacákem bylo velké. Zvažovali jsme i nabídku zasloužilých vodáků, že nám bagáž převezou, ale když kymácivým krokem vstávali od hospodského stolu, uznali i oni, že je to nad jejich síly. Vyhodnotili jsme všechny varianty a protože zbytek expedice byl od kempu ještě daleko, zvítězila varianta popovézt se busem  dvě zastávky zpět a ke kempu se vypravit pěšky oklikou. Když nás viděl ten samý řidič přijíždějícího busu, začal mávat rukama, chytat se za hlavu a myslím, že měl sto chutí šlápnout na plyn a tuto zastávku vynechat. Dobré srdce mu to ale nedovolilo a tak zastavil a vykřikl: Ženský, já vás zabiju, otevřu  vám zadní dveře, tam si dáte bagáž, sednete si a jedna přijde ke mně dopředu. A tak se stalo, dopředu jsem šla já a vyhrkla: Pět osob, pět batohů do Zátoňských dvorů….. a z pana řidiče se najednou stal dobrý člověk, který nám dal skupinovou slevu a  přislíbil, že nám zastaví u odbočky do  kempu. Takže Lucka ho odhadla na výbornou.

Již z druhého břehu jsme tušili, že se s naším kempem něco stalo…. a taky jo. Původní místo koupil nový majitel a provozovatel loňského kempu se přestěhoval a kousek dál  po proudu. A protože v novém kempíku byly splachovací záchody, vyhrál ten. Příští rok budou i sprchy s teplou vodou – heč J.   Stan jsme s Bárou stavěli v dešti a byla to pro obě dvě zatěžkávací zkouška plná adrenalinových situací.  Druhý den ráno jsme stan raději naimpregnovaly a už se nebály vlka, deště nic. Letos se Expedice Vltava zúčastnilo 29 členů, ale nevyhráli jsme, potkali jsme i početnější výpravy.  První dva dny se na nás smálo sluníčko a poslední třetí do deště vyrazili už jen zasloužilí vodáci.

K nepřehlédnutelným zážitkům určitě patřilo:

1)      splachovací záchody

2)      úklid Kryštofových bot, aby mu nenavlhly a on je pak hledal s výčitkou, že to večer přehnal s alkoholem a neví, kde se zul – poučení: dobré skutky jsou většinou naprd

3)      „vstřícné“ jednání majitelky při výměně ucházejícího raftu

4)      upřímné sdělení zážitků zdravotního sestra při večerním ohýnkování a kolování fotky v mobilu jeho přezůvek ve škole – tento zážitek je  nepřenositelný pro nepřítomné

5)      moje zjištění, že i když se raftem najede na šlajsnu bokem, že stále je velká šance dostat se dolů v pořádku

6)      že i  když se pádluje jak divý, tak do kempu se dorazí jen o deset minut dříve než když se nepádluje  a  necháme se unášet  Vltavou

7)      Bára při jízdě na raftu se zasloužilými matkami mlčky  vyslechla rozvodové příhody a pak pesimisticky  řekla, když to tak poslouchám, tak dítě chci, ale chlapa ne. Druhý den jela raději s mládeží

8)      nález neidentifikovatelného nápoje ve dvou dvoulitrových láhví, které Zlatka nebojácně okoštovala a koštovala…..

9)      Zlatky příjezd do krumlovského kempu

10)  příjezd Jitky na závěrečnou noc, která i přes zlomenou ruku přenocovala ve stanu

11)  hra – hlídej si svou matku

12)  hra na albánské uprchlíky

... více fotek je v rubrice...něco z foťáku