Jednou v létě při obědě mu táta povídá: „Karlíku, navečer si vezmeš trakař a pojedeš do Zahrádky pro soudek piva. Zítra začneme síct, piva bude  třeba“.  A tak Karlík vyrazil. Cesta tam ubíhala dobře, s prázdným se jede lépe než s nákladem. V Zahrádce si dal od cesty limonádu a se soudkem na trakaři se vydal domů. Věděl o zkratkách, kterými projede i s takovým nákladem. Už se šeřilo a sluníčko bylo nízko. Před  Karlíkem byla mez, zabral ze všech svých sil, aby ji zdolal. Pohledem, který mu stěžovalo sluníčko přímo  proti jeho očím, vybíral místo na jejím hřebeni, kam nasměřovat kolečko od trakaře. Přitom se mu zrak zastavil na křížku, který za mezí stojí odpradávna. I přes nepříjemné sluníčko viděl, ,jak se od křížku odlepila bílá postava a s roztaženýma rukama,jakoby zvoucí do své náruče a kráčí přímo proti Karlíkovi. „Kristus, Ježíš Kristus sestoupil na zem“. Tohle byla první myšlenka věřícího Karlíka. Druhou myšlenkou bylo, že v těchto místech se musí na památku této velké chvíle postavit Chrám sv. Víta. Dodneška Karlík neví, proč jej napadl zrovna sv. Vít, ale bylo to tak. Kristus kráčí proti Karlíkovi, ruce rozpřažené a Karlík bojuje proti sluníčku, aby z té scény nic nezapomněl. Při této nadpozemské chvíli Karlík uvažoval také nadpozemsky a nenapadlo ho, že by trakař na pěšině byl pro Krista překážkou. Ale byl. Kolem Karlíka stále stojícího pod mezí se cosi mihlo, zaúpělo a svalilo se do rokle vedle cestičky. Karlík zíral a na vlastní oči viděl, jak se od bílého Krista, který zůstal ležet, oddělil černý ďábel a prchal směrem k lesu – tak tam je tedy peklo, stačilo ještě napadnout Karlíka, a pak přišel šok z toho, že Kristus je mrtvý.
Takhle strnulého ho taky našel jeho otec, který se mu vypravil naproti. Když mu Karlík překotně vypověděl, že v rokli leží mrtvý Kristus, neváhal jeho rodič ani chvilku a šel se přesvědčit na vlastní oči. Místo Krista našel půlku zabitého prasete zabaleného do bílého prostěradla. Prase tam nechal ležet a vyděšený Karlík doma dostal svou první štamprli kořalky, aby se z šoku řádně probral. Druhý den ráno našli za oknem obrovský  balíček s masem. Tím se potvrdila i domněnka, že někdo zabíjel na černo prase, což bylo sice v době války časté ale nebezpečné. A zase někdo jiný, aby unikl zvědavým zrakům, si z této tajné zabíjačky nesl opuštěnými pešinkami půlku čuníka zabaleného do prostěradla. Půlku nesl za krkem, což Karlíkovi připadalo jako rozpřažené ruce Kristovy a proti sluníčku měla tato scéna u křížku nadpozemský nádech.Utíkající ďábel byl onen někdo z neohlášené zabíjačky.