Až budeš v Zahrádce dnes, tak určitě na tebe zapůsobí, že jsi vlastně skoro v lese a přitom tam dříve stávalo rušné městečko. Teď už to dokazuje jen vyschlá kašna,  Mariánský sloup a odsvěcený kostel s fragmenty maleb z přemyslovských dob.  Jsem ráda, že se nedávno do  zahrádeckého kostela vrátila soška Panenky Marie, ke které se můj otec s mojí prabábou chodili modlit, aby se můj praděd vrátil z ruské fronty - nevrátil.
U té kašny jsem si  ve svých 4 letech zaprorokovala. Určila jsem datum narození mého o čtyři roky mladšího  brášky Káji. Bude to na mé narozeniny, řekla jsem stále se ptající sestře Kamče, kdy už se to miminko narodí…..a  taky jo, bráška se narodil ve stejný den jako já, i když  o 4 roky později.
Zahrádecká kašna mi taky pohltila takový ten gumový šíp, který se dával do plastikové pistolky a prodával se na každé pouti. Zlodějka jedna. Už jsem jí dávno odpustila. Je teď taková smutná, opuštěná, vždy když se tam vypravím, pohladím ji.
 Při  vzpomínce na Zahrádku cítím vůňosmrad  polikliniky a svou hrdou odpověď paní doktorce při předškolní prohlídce na otázku čím budu. Budu zedníkem. Podivila se ta žena v bílém a kladla doplňující otázky  - jako třeba z čeho se dělá malta. Nedostala mě, věděla jsem to, protože naši zrovna stavěli  barák. Tam někde jsem také nechala svoje první odborně vytržené zuby a neukápla mi ani slzička. Jsem hrdinka už odmala.  Vůňosmrad polikliniky jsem pak  už ve světě nenašla. Zato vůně restaurace U Horkého, tak tu jsem našla, voní to stejně, jako když jdu jednou pražskou ulicí a míjím hospodu U parašutistů - je to úplně ta samá vůně. Vždycky si pěkně zanasávám vůni dětství. Je to směs cigaret, párků, tatranek, točené limošky a kdoví ještě čeho. Do zahrádeckého kostela jsme chodili každou neděli a po obřadě se šlo k Horkému, kde jsme my děti dostaly čaj a tatranku, děda si dal pivčo a vedly se tuze důležité řeči. Kmotřička mého táty mě hladila po hlavě kostnatou rukou a hrabošivě hledala v kabelce hašlerky.
Do Zahrádky jsem taky uskutečnila svůj první nedovolený výlet s kamarádkou. Libuna byla starší o 10 let a jednou musela do Zahrádky na očkování a já se vypravila s ní, aniž bych doma něco řekla. Mohlo mi být kolem 6 let, ale ještě jsem nechodila do školy. Líba se nechala o očkovat a pak koupila polárkáč, který jsme snědly. Prostě super výlet do velkého světa.

Občanské sdružení Přátelé zahrádky pořádá dvakrát do roka setkání v zahrádeckém kostele – při příležitosti zahrádečko pouti – kolem 15.6. a v dušičkovém týdnu – kolem 2.11.
www.zahradka.euweb.cz

Foto: zákoutí přehrady Želivka