...něco z klávesnice


Úplně obyčejný sluníčkový víkend v Praze – pozor – bez pointy!

Mám ráda, když můžu den začít vynesením peřin na balkon, nechat je prosluníčkovat a večer uléhat do voňavého pelíšku plného sluníčkových pohlazení. Proto se tento víkend vydařil. Všichni jsme se tak nějak vysluníčkovali jako peřiny na balkoně a doufám, že dlouho budeme vonět…..
 
[ 4. dubna 2011 | Autor: MH ]
 
O sluníčkovém víkendu jsme zůstali v Praze.  V sobotu Bára laboratorovala ve škole – tentokrát s radioizotopy, takže nám trochu září a Milan doháněl pracovní resty z týdne. Já jsem vyrazila na náplavku k Výtoni na farmářské trhy – kozí sýry, pršutek, zázvorové šťávy, křupatý chlebík  ale i obyčejné brambory. Hlavně ale sluníčková náplavka, pohodová atmosfér trhu, ke které tak trochu patří  stát ve frontě a navazovat komunikaci se stejnými nadšenci. Nějak jsem se nemohla nabažit skoro letní pohody, a tak po uložení farmářských dobrot doma – a mohutném ochutnávání – kdy nevím, jestli dříve zakrojit pršut nebo osmiměsíční zrající sýr, jsem vyrazila za dalšími pražskými podněty. Zamířila jsem na nově otevřený bleší trh na náplavku u právnické fakulty. Po cestě jsem potkávala uřícené maratonce, kterým asi teplé počasí nevyhovovalo, ale statečně běželi za svými cíly a diváci je za jejich výkony povzbuzovali rytmickým tleskáním či sílu dodávajícími pokřiky (jedna paní na svého běžence zakřičela – miluji tě! – bohužel, nestihla jsem v jeho zdeptané tváři zjistit, zda takové vyznání povnímal). Tramvaje holt nejezdily, takže celou štreku jsem si dala s maratonci – snažila jsem se jim ohleduplně se neplést a udržovat si dostatečný odstup. Bleší náplavka mě přivítala klidem, i když nad ní se dál odvíjel  zápas maratonců sama se sebou. Rochnila jsem si v starožitných i nedávných veteších a hlavně v rukodělných šperkátkách – asi mi uvěříte, že  cínovou vážku se smaltem jsem tam nemohla nechat, stejně jako šálku či šíleně barevné triko, které v mém věku zavání diblíkovstvím – ale nekup to za 30 Kč (Bára z toho doma dostala šok). Přiznávám, že jsem na blešáku tak trochu nejistě obhlížela terén, jestli bych si tu do budoucna nerozložila stolek s našimi rukodíly. Cestou domů opouštím maratonce a volím si klidnější  cestu oklikou přes Staré Město. Všude plno turistů ale i domorodců, chodníky zdobí i překáží zahrádky restaurací, kaváren…, před obchody sedí na vynesených židličkách jejich majitelé či prodavači a nastavují tvář sluníčku – všechny láká sluníčkové pohlazení. Vzduch voní létem asi i díky tomu, že ulice jsou  pečlivě zkropeny kvůli maratonu a asi i končícímu zimnímu posypovemu času. Kvůli maratonu je omezen vjezd aut, takže na jindy rušných ulicích potkávám bruslaře a cyklisty se vzrušenými  výkřiky …  a teď zkusíme ještě touhle doleva a pak hned tou vpravo – si užívají pocitu volnosti při jízdě bez aut a mimo cyklostezky.  Zastavuji se ve výtvarných potřebách ve Skořepce, a i tam vládne sluníčková nálada. Podvečer  už trávím doma u sporáku, ale s úsměvem na tváři, protože sluníčková energie stále funguje a vše mi jde od ruky.
V neděli peřiny ven a hurá na kurz navlékání korálků do Atelieru Kaštan na Praze 6. Tam je vždy pohodička, lektorky jsou vstřícné, prostředí tvůrčí… takže domů si s Bárou neseme nejen  navlečené korálky a  já nově nabytou zručnost dělání oček na ketlovací jehle, ale i dobrý pocit na dušičce z prožitého odpoledne…. a přiznávám  spoustu korálků pro další navlékání – znáte také  tu slast, prohrabovat se šustícími pytlíčky plnými kulatých, placatých a všelijak zakroucených lesklých korálků, kdy se vám před očima odvíjí, co všechno z nich vytvoříte? Po cestě domů se s Bárou zastavíme v oblíbené pizzerii na jejich skvělém brokolicovém krámu a pak přes Petřín (trochu se stala chyba, dokvétající  lísky nám připomenou alergii na jarní stromové pyly), křivolakými uličkami Kampy přes park, Vltavu plnou lodiček a šlapadel s lucerničkami – prostě všichni jsou venku a užívají si končícího sluníčka -   nábřeží a jsme doma. Teď jen sundat prosluněné peřiny a šup do nich. Víkend bez pointy ale mám z něj sluníčkový pocit, který je nad všechny pointy.
(c) Marie Heřmánková, 2006-16 Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.hermanci.cz bez souhlasu autora není dovoleno.
TOPlist