I. Sedím a čekám na autobus  

Šíleně Tě miluji

            a

už asi 100 let

nemůžu bez Tebe být

Mám své problémy

a nechci proflákat čas, který se jeví jako neužitečný

hledám v Tobě inspiraci

a píši volné verše

na staré jízdenky,

které jsem našla,

když jsem v tom neužitečném čase

začala dělat něco užitečného

srovnala jsem si věci

nejen v tašce, ale i v hlavě,

a tak jsem z neužitečného času

udělala využitý

stejně bych v tom využitém

na takovou maličkost – jako je srovnání věcí

neměla čas.

 

A tak Ti píši na staré jízdenky

a šíleně tě miluji

fakt, že jo.

II. Sedím a čekám na autobus 

  Už zase čekám.

sedím v čekárně, kde každý třetí návštěvník

využívá její stěny k tomu,

aby se pomocí vulgárních říkánek

nabažil trochu erotiky – sobě

a trochu ji znechutil – tobě

„Krásné rýmovačky“

Autoři – co takhle poezie?

postřeh máte – vaše plus

vaše mínus – malá slovní zásoba

A tak o vás přemýšlím

najednou beru tužku

kreslím rozesmátou hlavu

a nakonec připisuji – Ahoj lidi.

 III. Sedím a čekám na autobus

       realita snění

  Už zase na tebe musím myslet

jsem právě na veřejných záchodcích

čpavkový intimspray a rezatý kohoutek

mě vyhání

ale já stojím

a čmárám Ti slova vyznání,

která ty stejně nikdy číst nebudeš.

Lásko

 IV. Sedím a čekám

                        Rukuješ!!!!!!!!

Už jsou to 3 měsíce,

co jsme se rozešli

shodou náhod a nedorozumění

shodou pomluv tvých pivových druhů

shodou blbostí nás dvou.

Včera jsme si řekli, že se nemáme rádi

a vlastně to znamenalo

proč to nezkusit.

A přesto je mi plačtivo

            zítra odjedu

a měsíc Tě neuvidím.

A to si neumím představit,

                        že v září rukuješ

V. Sedím a čekám

Už jsou to tři měsíce,

co jsme se rozešli.

 

A já Tě mám ráda dál.

vím, že Ty mne také

  

ale naše úroveň nám nedovoluje udělat první krok

 

Stačí mi potkat Tě v kině

                        uvidět v autobuse.

 

Stačí to, abys mi zůstal (v srdci).

Stále to roste a narůstá.

.

.

.

.

.

Milujeme se.

VI. Sedím a čekám

Sedím a čekám
šíleně tě miluji

            a

už asi 100 let

            nemůžu bez tebe být

Hledám v tobě inspiraci

jak dál

měla bych hledat v sobě

Celý den ve mně žije jediný pocit,

že ty taky čekáš

            šíleně mě miluješ

 

a už asi 100 let

nemůžeš beze mě být

Díky – to potřebuji vědět

svět to říká tak málo.

VII. Sedím a čekám 

Šíleně tě miluji

a už

asi 100 let

nemůžu bez tebe být

Bylo to

           Bylo

čekala jsem 100 a jeden den

a bylo -  dočekala jsem  se

byl jsi celý jen můj

ztotožnili jsme se

A dal jsi mi to, co si mi nikdy nechtěl

dát

                        a nebo nemohl?

Dal jsi mi to, co mi nikdo nikdy

                                   nechtěl dát

A nebo nemohl?

Dala jsem se ti já?

            Chci si ti dát

                        Moc tě potřebuji

                                  Jana

Uzavřeli jsme něco

A začali jsme něco.

VIII. Sedím a čekám 

                        zase čekám

Šíleně Tě miluji

            a

už asi 100 let

nemůžu bez Tebe být

 

Už dlouho jsem nepsala básničky

už dlouho jsem nepsala

                        na staré jízdenky

a tak sedím a čekám

už ne na autobus

na život?

na lásku?

na…               nevím

 

Píšu ti miliontou básničku

a už asi 100 let

nemůžu bez Tebe žít.

a Ty ses mi v sobotu oženil

Nezlobím se

Vždyť já už jsem taky 2 roky vdaná

Zachvěly mnou vzpomínky

A co vy

Lipnice

Jdeš tmou – je možná zlá a škaredá
Jdeš tmou – je možná hodná
a lepší než mnoho lidí
a hlavně víš, co od ní můžeš čekat.

Nechceš myslet na to, co bylo
zklamali tě lidé

cítíš se sám a máš strach z toho

co přijde.

A chceš jen na chvíli dostat něco citů
seš přece člověk – nedovedeš žít sám

a bez citů.
Psi štěkotem chrání domovy svých pánů.
Jsi sám.
S lítostí se díváš na žlutě zářící okna.
Jsou za nimi lidé -
možná dobří, možná zlí
možná kamarádi, možná nepřátelé.
A ty si přeješ kousek lidských citů,
noční město ti je nedá.
A přesto je plné lidí
skrytými za žlutými světly -
za některými jsou city měřené na peníze
za jinými city už dávno nejsou-
- zklamal je svět a oni se neregenerovali
za některými je citů přehršel – ale jak poznáš
kde.

Máš chuť udělat dva kroky,
vztáhnout ruku na zvonek
a zazvonit.
Neuděláš to, nechceš si kazit iluzi o lidech

(i když ji máš už dost pochroumanou)

A taky se trochu bojíš.
Jdeš raděj dál.
Potkáváš opilého pána, i on touží dát se do řeči,
ale s tím, kdo takhle řeší své bolesti,
si nemohu rozumět.
Jsem přece člověk.
A tak šlapeš dál a hledáš si ložnici na dnešní noc

Proč je tu všechno tak opuštěné –
tma vládne všude,
mrká na tebe rozbitá lampa
a vrhá stín – a hele kamarád -
sedí a maluje tmu.
Ahoj! Bereš na noc.
Pokud máš rád lidi, pojď.
Už jsme dva a máme rádi lid.)
A co vy? 

160 cm

 

Dívám se na svět z výšky 160 cm
Dívám se

            a vidím kamarádství, lásku

            ale také lhostejnost, hrabivost

            a podrazáctví.
Dívám se

            a vidím lidi dobrý

            a lidi zlý

Myslíte, že kdybych byla větší, viděla bych víc?
Zkusím to,
vezmu si střevíčky s vysokým podpatkem
a budu vidět výš,
ale neuvidím,c o se děje pode mnou –

                                   tam na zemi mezi lidmi.

Ahoj já 

Dívám se zamlženým pohledem do budoucnosti

a hledám inspiraci ve vzpomínkách.

 

Holka, která věřila, že není tuctová,

zhlížela se ve špinavých sklech aut.

Oblékáním chtěla pokořit lidskou blbost.

Za každou cenu jednička,

potkávala nepřátele

rozcházela se s přáteli

poznala lásku věrnou

ale i vypočítavou.

Zkusila ranní nevolnosti po nočním flámu,

buzení slunečními paprsky na vandru,

milování na sněhu

(ale i na schodech)

 

Hořkost závisti a chamtivosti

vedla ostatní k nepochopení jejího krásna

usínala se strachem, jestli ji

neprobudí válka.

Přála si, aby věděli, že není zlá
a žila v očekávání něčeho nádherného.

vždy dělala to co chtěla

            a teď
přemýšlí, co dál

Dívám se zamlženým pohledem do budoucnosti
a našla jsem inspiraci ve vzpomínkách.

 

Fláma – Opilcova rána 

Pachové zbytky nočního flámu
čpí do panensky čistého rána
jako předzvěst rodícího se dne (panny a mamuti prý už vymřeli). 

Jsou to pozůstatky světa,kde se smí vše
a snad ještě víc. 

Vzpomínky smíchané s alkoholovými výparyse mi rojí
v bděním poznamenané hlavě. 

A zjišťuji,koho jsem na tom paření ztratila
a v kom jsem našla nové známosti. 

Na jak dlouho? 

Do příštího flámu?

Světe ?! 

Mám práce nad hlavu
A starostí snad ještě víc.
Budu moct v sobotu na Sázavu
Bude se zítra zkoušet
A bude vůbec mír? 

Mám práce nad hlavu
A starostí snad ještě víc.
A právě v této chvíli
Mě to napadne
Udělat něco úžasné. 

Mám práce nad hlavu
A starostí snad ještě víc
A přesto zastihnu se přemýšlíc

Ve škole nás učí – když nerozumíte
Ptejte se 
A proto se ptám  

Světe, proč ti nerozumím?

Mžitkování
Snad jenom chvíli (mžitku)
zableskne se tajemno
chvíle propojení

                                   člověka

                                   vesmíru

                                   přírody?
Mozek najde dávná spojení
se svým prazákladem

otevře se spojení člověka

                        s vlastním já
pak víš, co bylo

                        a je ti přesně jasné

                                                           co bude
přítomnost je vše co bylo

                                                           a co je
vše je tak přesně jasné

Adopce
Kdo viděl, jak se rodí den ze tří barev
pochopil princip krásy života.

Kdo pochopil princip
nemůže být zlým člověkem

žlutá
červená
modrá

vládkyně obzoru a matky 365 dětí
ti odhalí nejkrásnější pravdu života

po jejich spatření tě adoptují

a ty se staneš součástí právě narozeného dne
V ten den neuděláš nic špatného

                                   stal se z tebe nový člověk
proto nezapomeň, jak se rodí den.