Thionville – příjemná picoška na náměstí, Bára a Fay si daly čtyři moučníky, aby ochutnaly  - byly součástí meníčka, jedno bylo lepší než druhé. Rychlá obsluha, chutné jídlo, krásné prostředí. 

O tomto městečku se těžko hledaly informace – jak v průvodcích tak na netu. Nakonec překlad brožurky místního informačního centra, kde u památek nebyly uvedeny adresy, takže to byla trochu bojovka.

 Thionville je důležitým francouzským městem v tzv. hraniční oblasti – hranice s Lucemburskem. Je známé od roku 753 n.l. pod jménem Theodonis Villa, Karel Veliký postavil Great Capitulaire of Thionville. V 11. století patřilo Thionville pod hrabství Lucemburku, později patřilo Habsburkům až do nástupu Karla V.  na trůn, kdy spadlo pod jeho vládu. Až v roce 1659 oficiálně připadlo na základě Pyrenejské smlouvy Francii. Poté začalo město vzkvétat v oblasti administrativy a soudnictví a mělo zásadní roli ve vojenství. Během války 1870 bylo město silně zničeno. Po 2. světové válce  se mu říkalo metropole železa – díky silnému vývoji v ocelářském průmyslu.<br >

<br >Zajímavosti v Thionville:

Muzeum v Bleší věži – muzeum archeologie od pravěku do renesance v osmi tematických místnostech (úterý – neděle, 14-18 hodin, 3,10 euro)

Zvonice - symbol městské svobody získané díky listině o volebním právu z roku 1239. Je 45 m vysoká a je nejvyšším památníkem ve městě. Tato zvonice je výjimkou na východě Francie, protože v této části nejsou časté, jsou typické pro západ Francie a Belgii.

Kostel. sv. Maxima – pochází z 18.století  s obdivuhodným interiérem, za zmínku stojí hlavně baldachýn se  čtyřmi pilíři nad oltářem a nádherné varhany rekonstruované v roce 1969.

Památník Francouzské revoluce – tento památník je chloubou pro město, protože je jediným z 36 000 postavených památníků během francouzské revoluce, který se dochoval až dodnes. Pozn.: sloup jsme ale přešli,protože z jedné strany má napsáno data první a druhé světové války, takže jsme si mysleli, že to není on. Teprve při zpáteční cestě jsme si ho prohlédli z druhé strany.

Radnice – dřívější klášter Clarisse z 17.století  v post-renesančním lucemburském stylu. Stará kaple je dnes svatební síní. V zahradě si můžete všimnout busty Roberta Schumana – jednoho z „otců Evropy".

Lock gate bridges – postavený mezi 1746 – 1752 Louisem de Cormentaigne. Tyto mosty byly navrhnuty na pomoc před časnými povodněmi na řece Moselle.

Opevnění  pevnost- vybudována Němci v dubnu 1899. Byla součástí opevnění Moselle mezi Metzem a lucemburskou hranicí. Po roce 1918 připadla pevnost Francii.<br >

<br >Grimbergen – nádherný kostel, ve kterém zrovna probíhal pohřeb. Odvážili jsme se zaťukat  na klášter, kde nám vyšli vstříc a  zařídili nám prohlídku kláštera. Provázel nás  sympatický mnich, který znal i Prahu – Strahovský klášter, české pivo....  Zaujala mě jídelna, kde měli prostřeno a uprostřed stál stojan na čtení, čtou si  životopisy těch, co v klášteře žili. Z nádherné knihovny byl vidět kostel, který opravili cihlami, aby bylo vidět, co všechno bylo opravené – nebo spíš zbořené. Zklamalo nás, že známý  pivovar tam není, že ho mají jinde, ale našli jsme obchůdek, kde pivo prodávali. Když už jsme chtěli odjíždět, tak mě zavolal jeden řidič s tím, že se mnou chce někdo mluvit, stála tam místní paní, která si na  busu přečetla, že je z Českých Budějic a že odtud zná nějakou paní průvodkyni, jejíž jméno bylo mému podobné, že se s ní potkala a píší si na Vánoce – bylo to milé a navíc, řidiči tu paní průvodkyni dokonce znali – hezké setkání.

Grimbergen má 33 965 obyvatel (info z roku 2006). Nachází se  ve vlámské holandsky mluvící oblasti. Je známý hlavně opatstvím a pivem.

V římských dobách křižovalo území města mnoho důležitých cest. Pevnost byla vybudovaná v 8. století jako strategické místo, kde cesty přechází přes řeku Zenne. Ve 12. stol. bylo jméno vesnice Grent-berghis. Jméno pochází ze staré holandštiny – ze slova grientbergen, což znamená hromada hrubého písku. Ve 12. stol.  se zde usadili Augustiáni. V roce 1128 vybudovali norimberští mniši pod vedením Norberta z Xantenu Grimbergentské opatství.  Klášter byl několikrát zničen. V roce 1606 se do něj řeholníci vrátili a zahájili jeho znovuvybudování. Krása této stavby je i v současnosti zajímavá pro návštěvníky a zájemce o umění, především o kolekce obrazů Flámské malířské školy. Vzácností chrámu jsou i kvalitně znějící varhany.

Majestátní kostel sv. Servatuse z roku 1128 byl několikrát přestavován. Patří k nejhezčím barokním budovám v Belgii.

Ve věži se ukrývá zvonkohra se 49 zvonky. Vedle můžete najít muzeum místního piva. Nejstarší veřejná gastronomická observatoř v zemi je umístěn v bývalé farmě patřící opatství.

Opatství zaniklo v roce 1799 jako následek francouzské revoluce, ale kostel sv. Servatia přežil jako farní kostel Grimbergenu.

 <br >Trevír – zajímavé město s krásnou atmosférou, které je plné památek ale i dobře se zde nakupuje. Ubytování v hotelu NH bylo komfortní, snídaně – bohatá hostina a za levnější cenu než v Bruselu. Kousek od  hotelu se dá do centra dojet MHD.

Porta Nigra. Ta nás udivila svou velikostí  -  nešlo se od ní odpoutat, nic takového jsem nikdy neviděla. Celá ulice od ní byla plná zajímavých krámků  a mě zlákal výprodejový  Villeroy a také kavárničky, cukrárny, restaurace  a kolem spoustu milých  a nenaštvaných důchodců, které zajímalo odkud jsme. Prošli jsme Hauptmarkt – domy, radnice, kašna s vyobrazením ctností,  sloup s reliéfem Božího Beránka, pak prohlídka Dómu sv. Petra a kostela Panny Marie, Aula Palatina a vedle Kurfiřtský palác, za parkem jsme nakoukly do zbytků císařských lázní, lákalo mě jít dovnitř, ale byly jsme unavené a vydaly jsme se dál do  rozvalin římského Amfiteatru, tam se platilo vstupné, dostali jsme plánek a prošly si to i podzemí, kde jsem si spletla pracujícího údržbáře s exponátem a zvuk jeho vrtačky s jektáním zubů římského gladiátora a  pěkně jsem vyjekla, asi se divil. Myslela jsem, že tam mají něco jako strašidelný zámek. Protože nás bolely nohy, tak jsme zpátky jely busem a dobře jsme udělaly.

Fotečky: http://www.hermanci.cz/neco_z_fotaku/list/77