Jednodenní zájezd jsme si zařídily s  cestovkou Tuzex – travel a naše dámská pětka vyrazila směr Vídeň. Dva řidiči, sympatický a v historii vzdělaný průvodce (v buse nám pouštěl zajímavý dokument o Habsburcích) i vlídné počasí nás mile překvapilo.

Nejdříve nás bus zavezl do Schönbrunnu ( v překladu krásná studánka či kašna). Zámek připomínající Versailles, stejně tak i přilehlá zahrada  - včetně Neptunovy fontány. Prošly jsme si jen kousek a pak spěchaly na nádvoří na vánoční trhy.  Nabídka stánečků byla moc lákavá až zrak přecházel. V tomto místě přeběhnu čas a musím napsat, že každý vídeňský vánoční trh, který jsme navštívily, byl jiný, jeden od druhého se liší druhem prodávaného zboží – tedy svým zaměřením. Na pražských trzích mi připadá, že se prodává to samé, jeden od druhého se neliší. 

Ze Schönbrunu jsme přejely ještě se zájezdem do centra (takže nám odpadla plánovaná cesta metrem), a dále jsme se už vydaly po vlastní ose. Ale nejdříve posilnění kávou a sachrem ve vídeňské kavárně. Prvním bodem v plánu bylo náměstí Am Hof, cestou tam jsme minuly i vídeňský orloj, ale ten se spouští jen jednou za den v pravé poledne – takže letos nic. Loňský masakr davu lidí, kočárů a aut stačil.  Průvodce nelhal na Am Hofu byl klídek, málo turistů a opravdu tam hrál harfenista. Trh je zaměřen na starožitnosti, antikvariát s knihami a zajímavé dobrůtky. Už jen pro starodávné betlémy, poklidnou nedavovou atmosféru  stojí za to.  Odtud jsme se přes Hofburg (palác Habsburků)došly na náměstí Marie Terezie. Tady se mi trhy líbí nejvíce – kýčovinky a  dobrůtky  mě dokáží omámit tak, že nevnímám ani davy lidí.  Jakoby naproti od směru, kterým jsme přišly se dá dostat do oblasti, které se říká Spittelberg. Průvodce píše – revitalizovaná biedermeierovská čtvrť.Na tu jsem se moc těšila. Je do několik úzkých uliček dlážděných kočičími hlavami a různě mezi sebou průchozí.   Prý zde bylo dvakrát tábořiště Turků. V 18. století zde byly brlohy, hráčská doupata a nevěstince. V 70. letech minulého století došlo k rekonstrukci a dnes zde jsou obchůdky řemeslných výrobků – zvláště zajímavých šperků, hospůdky, malé herecké společnosti, pouliční zpěváci a herci.  A opravdu, zdroje informací nelhaly – super atmosféra, krásné věcičky ke koukání i nákupu – neodolaly jsme a každá si koupila šál, a žádné davy. Já nelituji nakoupení pravé rakouské čokolády a lituji, že jsem si tam nekoupila tu chutně vyhlížející slaninku – mňam, mňam. Posíleny tímto zážitkem, vydaly jsme se do jámy lvové – tedy na radniční trh na Rathaus platz. Tak tady je ta pravá předvánoční vídeňská atmoška. Stánky se vším možným i nemožným a hlavně s dobrotami – u těch jsou vždy největší fronty. Pokochaly jsme se adventním kalendářem v oknech radnice, poobdivovaly stromy s lampionky a vydaly se zpět na náměstí Marie Terezie, kde jsme si v relativním klidu vypily svařáček. Znovu jsme ocenily možnost  pít dobrotu z hrnečku, na který je záloha a pokud chci hrneček domů, tak si pro zálohu nejdu a důstojně si ho přibalím k ostatním dárečkům do batohu. A odtud jsme si to už pomalu namířili na Schweden platz, kde bylo určeno místo srazu. Škoda jen, že jsme nestihly stánek s klobáskou. Oproti loňsku bylo vše dost dobře zorganizováno a sešli jsme se celý zájezd a bus přijel zavčasu, takže horor z loňska se neopakoval. Už se těšíme za rok zase!