Směr Horská Kvilda jsme vyrazily už v pátek  dopoledne. I když termín byl zvolený přes měsíc dopředu a nemohly jsme tudíž odhadnout počasí, podařilo se nám vybrat ten na počasí nejkrásnější podzimní víkend. Barevná podzimní příroda se slunečními paprsky a modrým nebem nás provázela po všechny tři dny. Vše kolem nás bylo tak nádherné, že nám vůbec nevadilo, že původně domluvený penzion nám tvrdil, že o naší objednávce nic neví a  nám nezbylo nic jiného, než se poptat jinde. A jak to bývá, myslím, že nakonec jsme se ubytovaly v tak příjemném prostředí  penzionu U krámu , že by se to ani naplánovat nedalo. Apartmán s dvěma ložnicemi, obývákem a kuchyni jsme měly jen pro sebe a bonusem byli příjemní majitelé a restaurace s obrovskými kachlovými kamny. I když jsme se původně těšily, že nebudeme muset vařit, tak nakonec jsme s radostí  zvládly samy snídaně a zbytek jsme stejně jedly na cestách.

Když se nám podařilo vyřešit bydlení, obuly jsme turistické boty a hybaj do podvečerní Šumavky.  Chtěly jsme si dojít nakoupit nějaké jídlo do vedlejší Kvildy, ale přišly jsme tam pozdě, samoška měla zavřeno. Po cestě nás překvapily stromy porostlé chundelatými trsy lišejníků a pokroucené zakrnělé  kmeny bříz. Když se setmělo, rázem jsem se ocitly ve strašidelné pohádce. Zato nebylo „zavřeno“ na Jezerní slati, kam jsme odbočily.  Bylo mi docela líto, že už se smráká a že nebudou tak pěkné fotky, jako by byly za sluníčka. Proto předběhnu a řeknu, že poslední den jsme tam zajely ještě jednou a nafotily vše za sluníčka. Doma jsem pak zjistila, že fotky za soumraku jsou o moc pěknější – mají mlžnatou šumavskou náladu a vítězí na plné čáře nad těmi sluníčkovými. Ale zpátky proti toku času. První večer jsme se nemohly nabažit a ještě jsme si zašly na mátový čaj  do restaurace. Jít nocí šumavskou vesnicí, kdy se kolem valí mlhy, jen měsíc osvětluje cestu před námi, štěkají psi a v kostech už je cítit ranní mrazík  se nedá ani popsat, ani nafotit…. to se musí prožít.

Druhý den začal pohodovou snídaní, po které jsme se  rázným krokem vydaly směr Antýgl.  Příroda hýřila barvami, pavouci předváděli utkaná babí léta, horský potok tančil čardáš na obrovských valounech, sluníčko se  vyjímalo na modré bezmráčkové  obloze a my nevěděly kam dřív s očima. Šumavská příroda nabízela tolik pokocháníček…..A nebyly jsme samy – zarazilo nás několik fotografů uprostřed potoka, až jsme si myslely, že je snad sezona táhnutí  ryb, ale pak nám došlo, že právě nastal jeden z mála podzimích dní, které přejí fotografování, protože  spojení sluce a barevného podzimního řádění  slibuje krásné snímky. I my jsme si do baťůžků přibalily své fotoaparáty a díky  nespěchání jsme po celý víkend objevovaly funkce a vychytávky, na které během všednodenností není čas. Takže jsme fotily tekoucí vodu na režim sport, kamínky na režim kytička či řeku na protislunečnění….

Už od Horské Kvildy jsme kopírovaly  tok Hamerského potoka až na Antýgl, kde jsme na chvíli odbočily a šly proti proudu Vydry. Po návratu jsme šly dál podél Vydry  na Turnerovu chatu, kde jsme poobědvaly a vyrazily do šíleného kopce na Zhůří. Nevýhodou byl náš krátký dech ale výhodou, že většinu času jsme šly samy a jen tu a tam prohodily pár slov (jak jen dech dovolil) s ojedinělými kolemjdoucími.  Kousek před vrcholem jsme sebou plácly na šumavské louce  a kochaly se neokoukatelnými výhledy. Nahoře na rovince jsme  uviděly cestu, kterou známe ze zimního běžkování,  a pak naše trasa vedla na Horskou Kvildu přes zbytky Zlaté stezky a chaloupku, kam Kytka jezdila s rodinou. Ještě jsme se došly podívat k místnímu horskokvildskému řezbáři, ale nazpátek do penzionu  jsem šla už jen silou vůle. Pak už jen sprcha a postýlka.

V neděli ráno jsme se rozloučily s naším penzionem i příjemnými majiteli a přejely na Modravu. Tady jsme vyrazily podél Roklanského potoka, abychom se vyšplhaly  až na Tříjezerní slať a při cestě zpět se posadily na vyhlídce a opíjeli se stříbrnou stužkou Roklanského potoka. Při zpáteční cestě se Kytce připletla do cesty malá zmije, ale Kytka jí pohotově obešla a já pohotově vyfotila J. Domů jsme se vrátily s nabitejma baterkama a mně příroda skákala i z uší.
fotky jsou na http://www.hermanci.cz/fotogalerie.html?co=album&id=48&aid=1