...kde jsme byli
Bruselování 2008 | |
 | Letos jsme opět vyrazily na dámskou cestu se základnou v Bruselu a s výlety do ostatních belgických měst, Paříže s výletem do Versailles a Amsterodamu. |
| [ 18. srpna 2008 | Autor: MH ] | |
Letěly jsem s ČSA přes levné www.click4sky.cz, letenky máme už od dubna. Po příletu tradičně spěcháme na Place Jourdan ke stánku s úžasnými belgickými hranolkami a posedět v hospůdce u piva.
Úterý 29.7. 2008 – bruselské nakupování
Tento den jsme zasvětily nákupům, ještě probíhají letní výprodeje, takže máme pár skvělých úlovků.
Středa 30.7. a čtvrtek 31.7. 2008 - pařížské zážitky
Vyrazily jsme rychlovlakem Thalys do Paříže (jízdenky máme koupené 3 měsíce před termínem, kdy je možné pořídit zpáteční lístek pro jednu osobu dokonce jen za 50 euro, levněji už to nejde, http://www.thalys.com/be/en/) Po vystoupení z vlaku, kupujeme u okénka lístky na metro (nejvýhodněji se nám jeví koupit balíček 10 jízdenek) a pak už směřujeme na stanici metra, odkud jezdí do Versailles vlak VICK, RER linka C. Bohužel, tak jako v Praze i v Paříži jsou přes léto výluky vlaků, a tak na stanici metra Knihovna F.Mitterranda nám říkají, že vlak jede ze stanice….., ale tam se nedostaneme metrem, protože je výluka i na metru. Nechce se nám využívat náhradního busu a tak pobudeme v pařížském metru a jeho převážně bíle vykachlíčkovaných předlouhých chodbách skoro 2 hodiny, kdy přestupujeme a přestupujeme a přestupujeme až konečně jsme na stanici Javel Andre Citroen, kde vedle je nádraží, ze kterého cca každou půlhodinu jezdí vlaky do Versailles. Kupujeme jízdenky, jak je asi ve Francii běžné, označujeme ji v přístroji, aby nás klepítka pustila – stejně jako v jejich metru. Ve Versailles jsme cca za 30 minut a pak se necháme unášet davem, protože všichni cestující jsou turisté a mají stejný cíl – zámek a jeho zahrady, takže k zámku se dostaneme od nádraží za cca 10 minut. Protože jsme si četly o pověstných frontách do zámku, máme jasno – jdeme jen do zahrad. Avizovaných 30 0 C je realita a dlouze se vlnící fronta také. Stačí nám stát frontu na WC, při které se ozve siréna a jak se později dozvídáme od jiné turistky v zahradách, návštěvníci jsou ze zámku ihned vyváděni ven. Ač na to netrpím, tak světlá barva zámku, bílý písek v zahradách a sluníčko mi podráždilo oči tak, že mi Kamča musela půjčit brýle proti sluníčku. Procházely jsme si zahrady, obdivovaly se barevným květinovým záhonkům a jak jen to šlo, vyhledávaly jsme stín. Mrzelo nás, že fontány nechrlily vodu – asi se šetří vodou. Když jsme došly ke spodní části – kanálu, kde – jak píše průvodce probíhaly závody lodiček, tak se obloha už pomalu zatahovala a bylo lépe. V této části bylo více domorodců, kteří zde piknikovali a turistický duch už sem moc nezasahoval. Z Versailles jsme jely rovnou na hotel – oblíbený a několikrát již prověřený ETAP La Villette v ulici Jean Jaures. Po ubytování jsme se vydaly na průzkum okolí, poseděly jsme v příjemné hospůdce a nakoupily si v místní samošce večeři. Ráno jsme vyrazily do centra, v metru bylo šíleně –zlatý průvan v pražském metru. Po výstupu jsme se osvěžovaly pod hadicemi zalívající zeleň, což po nás opakovali i ostatní turisté a zamířily jsme do parku u Invalidovny, kam nás vloni už nepustili, protože právě zavírali. Tak jsme nakukovaly jsme jen zpoza plotu a zdál se nám moc hezký. Jenže letos jsme zjistily, že zpoza plotu byl hezčí, a tak to v životě bývá. Dalším cílem byl projížďka lodí po řece s tím, že uvidíme všechny pamětihodnosti, které jsme v Paříži po tři roky prochodily…jenže horko bylo tak nesnesitelné, že nás Paříž vypekla do slova a do písmene a tak jsme raději vyrazily do klimatizovaného McDonalds a pak jsme prošmejdily obchůdky v Les Hales, protože tam byla klimatizace. Pak už jen koupit bagetu v pekařství u nádraží a hurá do klimatizovaného Thalysu a vlhkého Bruselu.
Pátek 1.8. 2008 – bruselské nakupovací roztomilosti a mechelenská relaxace
Pospaly jsme si a vyrazily k „ Wolfovi „ - to je patrový obchod v ulici Hoogsraat 91 nebo Blaesstraat 40 – do obchodu se totiž vstupuje z obou dvou ulic – má dva vchody. Prodávají zde dekorativními předměty ale tak šílené, že jinde nevidět a jak říkám, v tomhle obchodě není žádná užitečná věc. A stejně tam rok co rok vyrážíme na kochačku i nakupovačku. Otevřeno mají po celý týden od 10 do 18,30, jen v neděli do 15,00. A když jsme v těchto místech, tak rády zajdeme i do obchůdku s africkým zbožím – masky, korálky, náušnice, látkové obrazy….. je v ulici rue Blues 154, mají otevřeno od 10,00 do 17,00 s obědovou pauzou –myslím od 13,00 do 14,00, jen v pondělí, mají celý den zavřeno. A pak ještě mrknout na dopolední bleší trh na Place du Jeu de Balle / Vossenplein. Trhovci nabízeli všechno možné – starožitné harampádí i oblečky na malé děti, knížky….. Zaujalo nás, že když trhovci k dopoledni končili, tak některé ze svého zboží odnesli do rohu náměstí, kde jej nechali zadarmo k rozebrání a nakupující jak kobylky prohrabávali a cpali do igelitek.Den jsme zakončily výletem do Mechelenu. Pro vlakové výlety kupujeme GO pas, který je na 10 jízd kamkoli – myslím, že letos byl za 77 euro, pro studenty bývá o cca 20 euro levnější. Protože platí jeden rok, Bára jezdila ještě na loňský. Mechelen je krásné a příjemné městečko s poklidnou atmosférou. Když jsem si v průvodci vyčetla, že se tam vyráběly gobelíny, těšila jsem se, že i nějaký koupím. Ale žádný gobelínový obchůdek jsem tam nevynašla. Zato jsme poměrně snadno, aniž jsme po nich pátraly, našly všechny pamětihodnosti, které průvodce uváděl. Nejdříve se nám do cesty připletlo sídlo Královské manufaktury De Wit v budovách bývalého Tongerlooského premonstrátského opatství. Mechelenské ulice byly vyzdobeny vlaječkami cechů. Byla z nich cítit radost a hrdost ale i přivítání. Zanedlouho jsme vešly na krásné náměstí Grote Markt s Katedrálou sv. Romualda. Ale my se nejdříve vydaly ke kostelu sv. Kateřiny, který je z roku 1343 – nádhera – kostel plný atmosféry jsme si vychutnaly jako jediné návštěvnice. Nedalo se nezapálit svíci. A pak už do katedrály, do které jsme stačily jen nahlédnout, protože se zavírala. Na náměstí jsme si sedly do venkovní restaurace a ochutnaly místní tmavé pivo Gouden Carolus, údajně oblíbený mok císaře Karla V. Koukaly jsme jak do parádivé radnice na náměstí,do které je zakomponována budova Soukenice (založena 1343). Příjemné nás překvapilo, když nám číšník přinesl k pivu i mističku se slaným pečivem - a to ke každému dalšímu objednanému kousku. Nakonec jsme se vydaly kolem radnice podloubím k paláci Markéty Rakouské, ve kterém dospíval císař Karel V. Pak už jen cca 20 minut vlakem do Bruselu.
Sobota 2.8. 2008 – amsterodamské paradoxy
Vyrazily jsme z bruselského nádraží Central směr Amsterodam. Jede se tam cca 3 hodiny a víkendový zpáteční lístek stojí 42 euro, v pracovní den je to dražší – myslím, že kolem 60 euro. Nejdříve jsme uličkami prokličkovaly k velkému trhu (Waterloo plein) se vším možným – z menší části blešák z větší stánky s oděvy, šátky, korálky a blbůstkami všeho druhu…. A pak jsme se vydaly na cestu k muzeu Anny Frankové v ulici Prinsengracht 267 (www.annefrank.org ). Vloni nás odradila velká fronta a časová tíseň. Letos jsme s tím počítaly. Fronta nebyla zas tak dlouhá a čekaly jsme cca necelou hodinu. Čekání jsme si zpestřovaly sledováním jakéhosi festivalu na podporu gayů a lesbiček. Po vodních kanálech jezdily lodě s veselými tanečníky, hrála hudba, vystřelovaly se konfety…. prostě festival radosti. O to kontrastnější byl vstup do příběhu Anny Frankové. Muzeum si každý návštěvník prochází sám, u vstupu dostane brožurku a v jednotlivých místnostech jsou popisky, v některých jsou promítány dokumenty, na stěnách jsou slova z deníku Anny…..a když procházíte vstupem, který byl kryt skříní se šanony…. Tehdy už kráčíte přímo do příběhu Anny…..A pak zase do současnosti – i když jsme se chtěly vyhnout uličkám s lákajícími slečnami, tak jsme do nich stejně jako vloni zabloudily. Jak je mým zvykem v hospůdce jsem si objednala nealkopivo, ale vůbec mi nechutnalo – mělo chuť bramborových šlupek. A pak zase nazpátek na vlak do Bruselu, kde mají moc dobrá nealkoholická piva.
Neděle 3.8. 2008 bruselské trhy a výlet do pohádky
Tradičně jako každou bruselskou neděli vyrážíme na trh na nádraží Midi, což znamená – davy lidí, hlavně ženy s tašky na kolečkách ale taky stánky s oblečením, masem, bagetami, ovocem, zeleninou, sýry, květinami – řezanými i v květináčích….Trh nás vždy uondá a tak přes oběd odpočíváme a v brzkém odpoledni vyrážíme do secesní pohádky domu architekta Victora Horta v ulici Américaine 25 http://www.hortamuseum.be/). Jsou to vlastně dva spojené domy, plné místností jak z pohádky o secesi, vždyť V. Hort je považován za duchovního otce secese. Pokoje jsou malé ale příjemné a plné vychytávek k příjemnému bydlení, které jsou pastvou i pro oko. Moc jsme si tu polebedily.
Pondělí 4.8. 2008
Jedeme do Brug, kde nakupujeme v oblíbené a prověřené Lady Chocolate pralinky.
Úterý 5.8. 2008
Toužím po přírodě a tak vyrážíme na konečnou metra Debroux a míříme do parků. Nejdříve do Parc du Bergoje, kde nás mile překvapí žabincové jezírko s několika vodními želvami a mušle v potoce. Přes hlavní silnici se dostáváme do Parc Seny a Tenreuken a po chvíli i do lesa Foret de Soignes, to už je les jako u nás, jen Bára tam nenalézá žádné broučky. Pak se vymotáme na parkoviště a kolem vilek se vracíme zpět kolem koleje sv. Huberta.
Středa 6.8. 2008
Udělalo se teplo, celý Brusel míří na pobřeží. Vypadá to, že si všichni vzali dovolenou, protože se udělalo hezky. Vlaky jsou narvané, stojí se v uličkách. My vyrážíme na Minievropy, kterou si užíváme. Nejhezčím zážitkem je soptění Vesuvu, který kouří a pod nohami se chvěje zem. Česká republika je zastoupena modelem Staroměstské radnice a po zmáčknutí čudlíku se začnou ukazovat apoštolové. Je opravdu pěkný pařák, ale zvládáme to – s pařížským vedrem se to nedá srovnat.
Čtvrtek 7.8. 2008
Pěkně prší, chápu, že Bruselané opravdu nemohou na nic čekat a když je sluníčku, tak vyrazit k pobřeží. Před odletem ještě stihneme přírodovědné muzeum, jak říkáme - na dinosaury. Průvodce praví, že muzeum Institut Royal des Science Naturelles (http://www.sciencesnaturelles.be/ ) je známé svou sbírkou koster iguanodonů, starých 250 milionů let. Jak říkáme – dinosauři. I když při cestě do muzea promokneme na kůži, nelitujeme, expozice jsou moc hezky udělané. Srdce přírodovědně zaměřené Báry plesá. Pak už dobalit, busem na letiště – letadlo má tříhodinové zpoždění kvůliva bouřkám nad západní Evropou.
fotografie zde: http://www.hermanci.cz/fotogalerie.html?co=album&id=45&aid=1
Úterý 29.7. 2008 – bruselské nakupování
Tento den jsme zasvětily nákupům, ještě probíhají letní výprodeje, takže máme pár skvělých úlovků.
Středa 30.7. a čtvrtek 31.7. 2008 - pařížské zážitky
Vyrazily jsme rychlovlakem Thalys do Paříže (jízdenky máme koupené 3 měsíce před termínem, kdy je možné pořídit zpáteční lístek pro jednu osobu dokonce jen za 50 euro, levněji už to nejde, http://www.thalys.com/be/en/) Po vystoupení z vlaku, kupujeme u okénka lístky na metro (nejvýhodněji se nám jeví koupit balíček 10 jízdenek) a pak už směřujeme na stanici metra, odkud jezdí do Versailles vlak VICK, RER linka C. Bohužel, tak jako v Praze i v Paříži jsou přes léto výluky vlaků, a tak na stanici metra Knihovna F.Mitterranda nám říkají, že vlak jede ze stanice….., ale tam se nedostaneme metrem, protože je výluka i na metru. Nechce se nám využívat náhradního busu a tak pobudeme v pařížském metru a jeho převážně bíle vykachlíčkovaných předlouhých chodbách skoro 2 hodiny, kdy přestupujeme a přestupujeme a přestupujeme až konečně jsme na stanici Javel Andre Citroen, kde vedle je nádraží, ze kterého cca každou půlhodinu jezdí vlaky do Versailles. Kupujeme jízdenky, jak je asi ve Francii běžné, označujeme ji v přístroji, aby nás klepítka pustila – stejně jako v jejich metru. Ve Versailles jsme cca za 30 minut a pak se necháme unášet davem, protože všichni cestující jsou turisté a mají stejný cíl – zámek a jeho zahrady, takže k zámku se dostaneme od nádraží za cca 10 minut. Protože jsme si četly o pověstných frontách do zámku, máme jasno – jdeme jen do zahrad. Avizovaných 30 0 C je realita a dlouze se vlnící fronta také. Stačí nám stát frontu na WC, při které se ozve siréna a jak se později dozvídáme od jiné turistky v zahradách, návštěvníci jsou ze zámku ihned vyváděni ven. Ač na to netrpím, tak světlá barva zámku, bílý písek v zahradách a sluníčko mi podráždilo oči tak, že mi Kamča musela půjčit brýle proti sluníčku. Procházely jsme si zahrady, obdivovaly se barevným květinovým záhonkům a jak jen to šlo, vyhledávaly jsme stín. Mrzelo nás, že fontány nechrlily vodu – asi se šetří vodou. Když jsme došly ke spodní části – kanálu, kde – jak píše průvodce probíhaly závody lodiček, tak se obloha už pomalu zatahovala a bylo lépe. V této části bylo více domorodců, kteří zde piknikovali a turistický duch už sem moc nezasahoval. Z Versailles jsme jely rovnou na hotel – oblíbený a několikrát již prověřený ETAP La Villette v ulici Jean Jaures. Po ubytování jsme se vydaly na průzkum okolí, poseděly jsme v příjemné hospůdce a nakoupily si v místní samošce večeři. Ráno jsme vyrazily do centra, v metru bylo šíleně –zlatý průvan v pražském metru. Po výstupu jsme se osvěžovaly pod hadicemi zalívající zeleň, což po nás opakovali i ostatní turisté a zamířily jsme do parku u Invalidovny, kam nás vloni už nepustili, protože právě zavírali. Tak jsme nakukovaly jsme jen zpoza plotu a zdál se nám moc hezký. Jenže letos jsme zjistily, že zpoza plotu byl hezčí, a tak to v životě bývá. Dalším cílem byl projížďka lodí po řece s tím, že uvidíme všechny pamětihodnosti, které jsme v Paříži po tři roky prochodily…jenže horko bylo tak nesnesitelné, že nás Paříž vypekla do slova a do písmene a tak jsme raději vyrazily do klimatizovaného McDonalds a pak jsme prošmejdily obchůdky v Les Hales, protože tam byla klimatizace. Pak už jen koupit bagetu v pekařství u nádraží a hurá do klimatizovaného Thalysu a vlhkého Bruselu.
Pátek 1.8. 2008 – bruselské nakupovací roztomilosti a mechelenská relaxace
Pospaly jsme si a vyrazily k „ Wolfovi „ - to je patrový obchod v ulici Hoogsraat 91 nebo Blaesstraat 40 – do obchodu se totiž vstupuje z obou dvou ulic – má dva vchody. Prodávají zde dekorativními předměty ale tak šílené, že jinde nevidět a jak říkám, v tomhle obchodě není žádná užitečná věc. A stejně tam rok co rok vyrážíme na kochačku i nakupovačku. Otevřeno mají po celý týden od 10 do 18,30, jen v neděli do 15,00. A když jsme v těchto místech, tak rády zajdeme i do obchůdku s africkým zbožím – masky, korálky, náušnice, látkové obrazy….. je v ulici rue Blues 154, mají otevřeno od 10,00 do 17,00 s obědovou pauzou –myslím od 13,00 do 14,00, jen v pondělí, mají celý den zavřeno. A pak ještě mrknout na dopolední bleší trh na Place du Jeu de Balle / Vossenplein. Trhovci nabízeli všechno možné – starožitné harampádí i oblečky na malé děti, knížky….. Zaujalo nás, že když trhovci k dopoledni končili, tak některé ze svého zboží odnesli do rohu náměstí, kde jej nechali zadarmo k rozebrání a nakupující jak kobylky prohrabávali a cpali do igelitek.Den jsme zakončily výletem do Mechelenu. Pro vlakové výlety kupujeme GO pas, který je na 10 jízd kamkoli – myslím, že letos byl za 77 euro, pro studenty bývá o cca 20 euro levnější. Protože platí jeden rok, Bára jezdila ještě na loňský. Mechelen je krásné a příjemné městečko s poklidnou atmosférou. Když jsem si v průvodci vyčetla, že se tam vyráběly gobelíny, těšila jsem se, že i nějaký koupím. Ale žádný gobelínový obchůdek jsem tam nevynašla. Zato jsme poměrně snadno, aniž jsme po nich pátraly, našly všechny pamětihodnosti, které průvodce uváděl. Nejdříve se nám do cesty připletlo sídlo Královské manufaktury De Wit v budovách bývalého Tongerlooského premonstrátského opatství. Mechelenské ulice byly vyzdobeny vlaječkami cechů. Byla z nich cítit radost a hrdost ale i přivítání. Zanedlouho jsme vešly na krásné náměstí Grote Markt s Katedrálou sv. Romualda. Ale my se nejdříve vydaly ke kostelu sv. Kateřiny, který je z roku 1343 – nádhera – kostel plný atmosféry jsme si vychutnaly jako jediné návštěvnice. Nedalo se nezapálit svíci. A pak už do katedrály, do které jsme stačily jen nahlédnout, protože se zavírala. Na náměstí jsme si sedly do venkovní restaurace a ochutnaly místní tmavé pivo Gouden Carolus, údajně oblíbený mok císaře Karla V. Koukaly jsme jak do parádivé radnice na náměstí,do které je zakomponována budova Soukenice (založena 1343). Příjemné nás překvapilo, když nám číšník přinesl k pivu i mističku se slaným pečivem - a to ke každému dalšímu objednanému kousku. Nakonec jsme se vydaly kolem radnice podloubím k paláci Markéty Rakouské, ve kterém dospíval císař Karel V. Pak už jen cca 20 minut vlakem do Bruselu.
Sobota 2.8. 2008 – amsterodamské paradoxy
Vyrazily jsme z bruselského nádraží Central směr Amsterodam. Jede se tam cca 3 hodiny a víkendový zpáteční lístek stojí 42 euro, v pracovní den je to dražší – myslím, že kolem 60 euro. Nejdříve jsme uličkami prokličkovaly k velkému trhu (Waterloo plein) se vším možným – z menší části blešák z větší stánky s oděvy, šátky, korálky a blbůstkami všeho druhu…. A pak jsme se vydaly na cestu k muzeu Anny Frankové v ulici Prinsengracht 267 (www.annefrank.org ). Vloni nás odradila velká fronta a časová tíseň. Letos jsme s tím počítaly. Fronta nebyla zas tak dlouhá a čekaly jsme cca necelou hodinu. Čekání jsme si zpestřovaly sledováním jakéhosi festivalu na podporu gayů a lesbiček. Po vodních kanálech jezdily lodě s veselými tanečníky, hrála hudba, vystřelovaly se konfety…. prostě festival radosti. O to kontrastnější byl vstup do příběhu Anny Frankové. Muzeum si každý návštěvník prochází sám, u vstupu dostane brožurku a v jednotlivých místnostech jsou popisky, v některých jsou promítány dokumenty, na stěnách jsou slova z deníku Anny…..a když procházíte vstupem, který byl kryt skříní se šanony…. Tehdy už kráčíte přímo do příběhu Anny…..A pak zase do současnosti – i když jsme se chtěly vyhnout uličkám s lákajícími slečnami, tak jsme do nich stejně jako vloni zabloudily. Jak je mým zvykem v hospůdce jsem si objednala nealkopivo, ale vůbec mi nechutnalo – mělo chuť bramborových šlupek. A pak zase nazpátek na vlak do Bruselu, kde mají moc dobrá nealkoholická piva.
Neděle 3.8. 2008 bruselské trhy a výlet do pohádky
Tradičně jako každou bruselskou neděli vyrážíme na trh na nádraží Midi, což znamená – davy lidí, hlavně ženy s tašky na kolečkách ale taky stánky s oblečením, masem, bagetami, ovocem, zeleninou, sýry, květinami – řezanými i v květináčích….Trh nás vždy uondá a tak přes oběd odpočíváme a v brzkém odpoledni vyrážíme do secesní pohádky domu architekta Victora Horta v ulici Américaine 25 http://www.hortamuseum.be/). Jsou to vlastně dva spojené domy, plné místností jak z pohádky o secesi, vždyť V. Hort je považován za duchovního otce secese. Pokoje jsou malé ale příjemné a plné vychytávek k příjemnému bydlení, které jsou pastvou i pro oko. Moc jsme si tu polebedily.
Pondělí 4.8. 2008
Jedeme do Brug, kde nakupujeme v oblíbené a prověřené Lady Chocolate pralinky.
Úterý 5.8. 2008
Toužím po přírodě a tak vyrážíme na konečnou metra Debroux a míříme do parků. Nejdříve do Parc du Bergoje, kde nás mile překvapí žabincové jezírko s několika vodními želvami a mušle v potoce. Přes hlavní silnici se dostáváme do Parc Seny a Tenreuken a po chvíli i do lesa Foret de Soignes, to už je les jako u nás, jen Bára tam nenalézá žádné broučky. Pak se vymotáme na parkoviště a kolem vilek se vracíme zpět kolem koleje sv. Huberta.
Středa 6.8. 2008
Udělalo se teplo, celý Brusel míří na pobřeží. Vypadá to, že si všichni vzali dovolenou, protože se udělalo hezky. Vlaky jsou narvané, stojí se v uličkách. My vyrážíme na Minievropy, kterou si užíváme. Nejhezčím zážitkem je soptění Vesuvu, který kouří a pod nohami se chvěje zem. Česká republika je zastoupena modelem Staroměstské radnice a po zmáčknutí čudlíku se začnou ukazovat apoštolové. Je opravdu pěkný pařák, ale zvládáme to – s pařížským vedrem se to nedá srovnat.
Čtvrtek 7.8. 2008
Pěkně prší, chápu, že Bruselané opravdu nemohou na nic čekat a když je sluníčku, tak vyrazit k pobřeží. Před odletem ještě stihneme přírodovědné muzeum, jak říkáme - na dinosaury. Průvodce praví, že muzeum Institut Royal des Science Naturelles (http://www.sciencesnaturelles.be/ ) je známé svou sbírkou koster iguanodonů, starých 250 milionů let. Jak říkáme – dinosauři. I když při cestě do muzea promokneme na kůži, nelitujeme, expozice jsou moc hezky udělané. Srdce přírodovědně zaměřené Báry plesá. Pak už dobalit, busem na letiště – letadlo má tříhodinové zpoždění kvůliva bouřkám nad západní Evropou.
fotografie zde: http://www.hermanci.cz/fotogalerie.html?co=album&id=45&aid=1